Na letošní ročník se snáší vesměs chvála, počínaje programem a konče hosty. Jediný problém představuje neutěšený stav klíčového dějiště festivalu – hotelu Thermal. Jak máme tedy chápat všeobecný jásot nad tím, že Thermal nadále patří státu?
Pro nás to znamená jasnou záruku, že každý rok koncem června tu festival vždycky bude. Což by v případě privatizace Thermalu nemuselo stoprocentně platit. Jistě, majitel to může mít za povinnost, jenže stačí hodit do šachty od výtahu mastný hadr, zapálit ho a pak říci – Je nám líto, v hotelu hořelo, letos to nepůjde. A my dobře víme, že pro festival Vary nezosobňuje hotel Pupp, nýbrž Thermal. Obrazně řečeno, Thermal je srdce festivalu – a Pupp jeho játra.
Jenže co když s jedním z těch rozhrkaných záludných starých výtahů v Thermalu příště spadne slavný filmař?
Je to opravdu prohnilý dům, nikdy se do něj pořádně neinvestovalo a každý rok, kdy se opravy oddalují, stojí další peníze. Navenek se dá nazdobit, ale podstatu to neřeší. Popravdě vypadá tak trochu jako já: v šatech to pořád ještě jde, ale kdybych se svlékl...
Kolik toho vy coby pořadatelé ze společnosti Film Servis můžete na stavu tohoto festivalového paláce ovlivnit?
Málo. Díky nám se rekonstruova velký sál, v celém objektu se posílila elektřina, protože kdyby se připojily jen další čtyři počítače, tak by vypadla. Ale víc dělat nemůžeme. Zkrátka Thermal je záležitostí kulturní politiky státu.
Nebylo by výhodnější starý objekt zbourat a postavit nový, než se pokoušet o jeho přestavbu?
O téhle možnosti se uvažovalo už počátkem devadesátých let, jenže ukázalo se, že jen demolice by stála desítky milionů. Já opravdu nevím, co s tím.
Copak neexistují žádné odborné studie, které by různé varianty posoudily?
Možná existují, netuším. Bude-li se nakonec Thermal privatizovat, coby účastník soutěže by se člověk k těm číslům snad dostal. Nám udělal neoficiální odhad jeden odborník a dospěl k obrovským částkám, odhad se pohyboval ve stamilionech korun.
Kdyby stát nakonec Thermal opravdu prodával, vstoupil by Film Servis do hry?
Mohli bychom se podílet jen určitými procenty, abychom měli jistotu, že noví majitelé festival z Thermalu nevyhodí. Ale hotel jako celek určitě kupovat nebudeme. Opravdu nehodlám hlídat, jestli tu dělají během sezony sedmigramové kafe.
Lidé vidí z celého festivalu jen závěrečné udílení cen v přímém přenosu ČT. Kdo koncepci pořadu vymýšlí, vy, nebo televize?
Je to absolutně v naší pravomoci, tedy v režii Michala Cabana. Snažíme se to dělat jinak než třeba Zlín, kde se střídá sled vítězů a písniček. Ukazujeme znělky točené s hvězdami, přidáváme vzpomínku na umělce, kteří nás během roku opustili, sestřih toho, co se na festivalu událo – zkrátka se předávání cen za filmy, které předtím neviděli, snažíme udělat pro televizní diváky zajímavější.
Kolik filmů jste letos ve Varech stihl?
Viděl jsem tři: zahajovací Dar, zakončovací Piráty na vlnách a pak ještě Formanovu Dobře placenou procházku.
A kolikrát jste musel použít svou oblíbenou zdvořilostní formulaci, když se tvůrců nechcete dotknout, tedy vyhýbavou větu – To muselo dát práce?
Mám ještě jednu novou – Ale mákli jste si! Jen se ji musím naučit taky v angličtině.
Dopřál jste si ve Varech i jiný než filmový zážitek?
Byl jsem na koncertu Jarka Nohavici a byla to nádhera. Jeho písničky znám, ale poprvé jsem ho viděl naživo. Mimochodem Nohavica složil karlovarskou hymnu v ruštině, zájemci ji najdou na jeho internetových stránkách.
Čeká vás po festivalu tradiční dovolená na Elbě?
Ano, ale ještě před ní musím s Miroslavem Donutilem namluvit další díly televizního cyklu Na cestě. A od srpna už začneme chystat příští festivalový ročník.
Čtěte v pondělní MF DNES
Rozhovory s oceněnými filmaři a herci a závěrečné hodnocení festivalu čtěte v pondělní MF DNES.
