"Páté místo je hezké, ze své jízdy ve čtvrtfinále jsem ale úplně nadšená nebyla," říkala v cíli. Pravda. Kanaďance Chloe Dufourové Lapointeové postup až nečekaně usnadnila. "Předešlá jízda by na ni asi stačila, v téhle ale byla spousta chyb," vysvětlovala.
Také první z tratí lemovaná modrými brankami Sudové úplně nesedla. "Chloe moc dobře věděla, proč mě do ní posílá," smála se Sudová. Kanaďanka využila o místo lepšího výsledku z kvalifikace. Sudová skončila pátá, Dufourová-Lapointeová čtvrtá.
Ještě na startu si Sudová svůj hendikep nepřipouštěla. "Diváci mě podporovali, byla tu super atmosféra. Chtěla jsem bojovat," říká Sudová. Hned na začátku chtěla Kanaďanku znervóznit, to však paradoxně pomohlo spíš Dufourové-Lapointeové.
"Byla to klasická chyba na vrchním skoku, která rozhodla o všem," ulevila si Sudová. Soupeřku se ještě pokusila dohnat, v přemíře snahy však už jen kupila chyby. "Nakopla mě snad každá třetí boule. Dostávala jsem se víc a víc do strany, a to pak stojí návrat do středu daleko víc síly. Navíc je to vidět i na rychlosti," vysvětluje Sudová.
Jak si ve svých jízdách už po zranění věří, to bylo přitom dobře patrné i z vyvedeného překřížení, který do svého salta při druhém ze skoků zařazuje. "Dávala jsem ho tam vždycky, jen to asi předtím nebylo vidět," žertovala. "Měla jsem předtím trochu problém s odrazy."
Ve čtvrtfinálové jízdě už vystřihla podle svých slov nejlepší kros za poslední dva měsíce. Na trať ale jinak Sudová nadávat nemohla. A to nejen kvůli tomu, že ji připravoval otec Tomáš. "Oddřel to tady a myslím, že se to povedlo."
Dva dny před závody se ještě přestavoval druhý můstek. Od základu. "Předtím byl úplně na hraně. Holky doskakovaly na konec dopadu a kluci ho přelétávali suverénně do druhé boule." Můstek tak zacouval na druhém platu o dobrých šest metrů.
"Byl to pak neskutečný big airový stůl," smála se Sudová. To když si vzpomněla na páteční trénink. "Dva kluci si při saltu škrtli špičkami o hranu stolu," vysvětluje. Nakonec dopad upravili pořadatelé do odpovídající podoby. "Byla to skvěle upravená trať," chválí Sudová.
Sudová v Mariánských Lázních
Ona sama ví, že Slalomák svými parametry nedopřává stavitelům zrovna moc volnosti. Na jeho délku je však i pro závodníky vrcholného podniku dost náročný.
"Na pohled vypadá jednoduše, je to ale technická trať. Každý tu skáče trochu jinak, holky měly celkem problémy. První a druhý skok jsou od sebe dost odlišné.
Na prvním musí být člověk na nájezdu hodně opatrný, je tam prudší dopad, všechno musí být pod kontrolou. Na druhém zase stačí jedna boule, aby se jezdec vybrzdil, a pak nepřeletí hranu."
Právě rozdíly mezi můstky donutily některé ze závodnic, aby své skoky naplánované pro jízdu otočily. "Salta dole se bály, tak je skákaly nahoře. Je menší zlo, když člověk dopadne na rovinu, než když si u salta hrábne špičkami," vysvětluje Sudová.
Sama však nad otočením svých skoků nepřemýšlela. "Je sice pravda, že jsem při tréninku na dopadech měla občas víc štěstí než rozumu. Když jsem zahlédla zem, byla až příliš blízko," směje se Sudová. Ve finálových jízdách ten pocit už zahnala. "Lítalo se dobře, asi víc vybrali můstky."
Sluncem zalitý svah s boulemi totiž při orientaci ve vzduchu příliš nepomáhá. "Horní můstek byl na sluníčku, nájezd i dopad ve stínu. Když člověk vyskočí na helikoptéru a v polovině triku mu zasvítí do očí, tak to je trochu složitější," ví Sudová.
Ve Světovém poháru však musí závodníci i s něčím takovým počítat. Uspořádat závod Světového poháru ve městě je totiž dobrá cesta. "Aby přešel sport do podvědomí lidí, tak je důležité, aby byl přístupný. A na to jsou Mariánské Lázně ideální.
Propagace nebyla zrovna skvělá, je to denní závod a podívejte, kolik přišlo lidí," ukáže rukou Sudová. Svah přilehlý k připravené trati byl totiž při finálových jízdách téměř zaplněný, podobně jako před třemi lety, když se jezdilo pod nočním osvětlením.
"Večer to vypadá zase jinak, s jinou atmosférou. Lidi se ještě víc vyhecují, je to ještě daleko větší show," ví Sudová.
