Zatímco Miluši Rajtmajerovou občas napadlo odstěhovat se z Lučin jinam, jejího manžela nikdy. Rajtmajerovi žijí ve vesnici, která je v podstatě stejná jako jiné vesnice v západních Čechách. Jen místo obvyklého kohoutího kokrhání a rachotu cirkulárky se občas zpoza kopce ozve střelba.
Po takzvané optimalizaci výcvikového prostoru skončí Lučiny za hranicí újezdu a vojáci se s nimi rozloučí. Místní lidé v anketě řekli, že chtějí žít v samostatné obci s městskými částmi. Těmi budou pár kilometrů vzdálené Dolní Lomnice, Svatobor a Činov. Za dva roky je čekají volby.
Lučiny se z osady promění v klasickou obec, jejímž představitelem už nebude přednosta vojenského újezdu, nýbrž starosta. Jaké to bude, až se o ně přestane armáda starat, si zatím lidé nedokážou dost dobře představit.
"Máme z toho strach. Myslíme si, že to určitě nebude nic jednoduchého," říká Miluše Rajtmajerová. Stejně jako její sousedé, bydlí i ona v domě, který je majetkem armády. Od doby, co stojí, se do něj prý neinvestovalo. Rajtmajerovi mají problém se střechou i s podlahami, za nákupy musí cestovat do Karlových Varů nebo Ostrova. Přesto se jim v Lučinách líbí.
"Pro děti je to tu ideální. Všichni se tu známe a v podstatě je tu každý s každým příbuzný. A když ne přímo, tak přes druhé nebo třetí koleno určitě," usmívá se Miluše Rajtmajerová.
Zlaté časy vojenské pomoci už skončily, říkají místní
Za plotem dalšího z domů se ozývá dětský jásot. V domě bydlí rovněž Rajtmajerovi. Paní Jana už třicet let. Na život s vojáky byla zvyklá, tudíž sype z rukávu jeho výhody. "Postavili nám tu silnici až na Svatobor nebo kulturní dům. Když se nám v baráku něco rozbilo, přijeli a opravili to. Teď už je to ale jiné," povzdychne si.
Zlaté časy vojenské pomoci skončily osadám újezdu ve chvíli, kdy Česká republika zprofesionalizovala armádu. Od té doby podle mnoha místních péče o vesničku ochabla. Rodiny, které v ní bydlí, se nyní připravují, že se začnou starat samy. A to o domy, na jejichž odkup se chystají.
Zatím ale nevědí, kolik za ně budou muset zaplatit a jestli budou mít dost peněz. Aby obyvatelé nezvyšovali kupní cenu, raději se do oprav vůbec nepouštěli. "Říká se, že kdybychom si ho nemohli koupit, zůstal by jako obecní byt a my bychom dál platili nájem. Jak to přesně bude, ale zatím nevíme," krčí rameny Michaela Rajtmajerová, která se do Lučin přivdala před třemi lety.
Co vlastně bude obecním majetkem, je nyní také otázkou. Místní si myslí, že by obec mohla získat do svého majetku část lesa, louky a pastviny, které by pronajímala zemědělcům. Sází také na skládku v Činově, který se má stát jednou z městských částí. Lidé v ní vidí možnost, jak přisypat peníze do budoucí obecní kasy.
Jisté však není téměř nic. "Jsme úplně na začátku," říká týden po anketě Jarmila Bošková, která žije v Lučinách a současně pracuje na Újezdním úřadu Hradiště.
Volný čas jí teď plní nejrůznější schůzky a jednání se zástupci ministerstva obrany i vnitra. Pro budoucí obec se snaží získat informace z první ruky. "Určitě nás nechtějí opustit jako chudou nevěstu. Nebudeme sice bohatá obec, ale standard, jaký máme teď, bychom si mohli udržet," myslí si.
Z jednání, která má za sebou, zatím vyplynul příslib dotací. Ministerstvo obrany také počítá s tím, že obci pomůže s vybudováním vodovodu a kanalizace. "Byli jsme na armádu zvyklí. Když se lidé dozvěděli o optimalizaci újezdu, vyděsili se. Pak ale začali hledat pozitiva. Třeba v tom, že si budou smět odkoupit domy," říká Bošková.
Že to pod armádou nebylo až tak špatné, dokládá třeba tím, že Lučiny mají sběrný dvůr, což nedávno velice překvapilo její známé z Prahy. Ve veřejných knihovnách v Bražci a Albeřicích funguje vysokorychlostní internet, o kterém si mnohde mohou nechat jen zdát. "V porovnání s jinými malými obcemi jsme na tom prostě docela dobře," hodnotí Bošková.
V Lučinách se v současné době živě diskutuje o tom, kdo nově vzniklou obec povede. Místní jsou však přesvědčeni, že existují minimálně dva horcí kandidáti na starostu, o zastupitele se prý také nebojí. Obec, která se oficiální existence dočká v roce 2015, bude mít asi 165 obyvatel.
