Zamiloval se tady do dívky, která po odchodu z dětského domova také neměla kam jít. Prý láska na první pohled. Ona studuje, ovládá tři jazyky a chce být recepční. Bydlí spolu v jednom pokoji, plánují budoucnost, bydlení, děti. On si konečně našel práci, kam nastoupí v prosinci. A chtějí se postavit na vlastní nohy.
Jestli nezůstane u přání, záleží jen na Juliovi. Po otci Kubánec, po matce Čechoslovák se pomalu rozkoukal a zírá, co se všechno změnilo, zatímco seděl za mřížemi. V Sokolově ho překvapily nové markety, autobusové nádraží. Už je "venku" devět měsíců a cítí se den ode dne lépe.
"Snad poprvé v životě neklesám ke dnu, ale stoupám," přemýšlí o sobě. Mohl vyjít z basy a zavolat kamarádům. Je si jist, že by hned dokázal obstarat dost peněz a mohl si užívat. Jenže by se ocitl znovu na šikmé ploše. "Sekám latinu a chci si urovnat život. Proto jsem v Domě na půl cesty," říká.
Od prosince má podle jeho slov slíbené místo dělníka ve Správě majetku města Kynšperk. Do té doby bude dál jako ostatní klienti Domu na půl cesty v dílně Kocábka ručně vyrábět dárkové předměty - svíčky, ale i náušnice a náhrdelníky ze skla. Za práci dostávají body, jimž říkají kačenky a které se dají měnit za koruny.
"Jsem šikovný a manuálně zručný. S přítelkyní Maruškou jsme si takhle v létě vydělali přes šest tisíc korun. Mohli jsme si koupit boty, hygienické potřeby, šminky, kredity a jet se někam pobavit," dodává.
Chápe, že další šanci už nemusí dostat
Julius Štuka nemá ani výuční list. Po otci zdědil kuchařské nadání, ale vařením by se živit nechtěl.
Dům na půl cesty je určen jako přechodná stanice pro mladé, co prošli různými ústavy. Často obtížně hledají práci. Byli zvyklí, že se o ně někdo postará a nejsou zpočátku příliš samostatní.
"Přechod z vězení zvládl Jula dobře. Nevěděl, co a jak, všechno se mezitím změnilo. Je rozumný, klidný, ochotný. Přeju mu, aby si našel práci," řekla vedoucí kynšperského domu Jiřina Kučerová.
Štuka věří, že když dokáže o devět let mladší přítelkyni zabezpečit, nikdo by už na něj neměl koukat skrz prsty. "Udělal jsem něco špatného, pykal jsem za to a dlouho," uznává a žádá o šanci. Ví, že další už by nemusel dostat.
Soud Julia Štuku v roce 2006 odsoudil k sedmi letům vězení za opakované znásilňování osmiletého syna jeho tehdy čtyřicetileté družky. Chlapce zneužíval na přelomu let 2005 a 2006 v bytě partnerky a sklepě domu. Podle obžaloby ho Štuka minimálně v pěti případech donutil k análnímu a orálnímu pohlavnímu styku. Stalo se to v době, kdy měl chlapce na starosti.
Obžalovaný po celou dobu tvrdil, že je nevinen. Svědecké výpovědi samotného chlapce a hlavně jeho matky, tety a také spoluvězně z vazby však soud přesvědčily o Štukově vině.
Dům na půl cesty nyní Julius doporučuje jako dobrou startovní čáru všem, kteří spadli na úplné dno a chtějí uniknout z koloběhu drog a krádeží. "Kam to ale vede? Nikam. Je lepší pevně se držet nové šance. Kdo si nedá říct, ten je ztracený," dodává.
