I když politické změny přivedly Jiřího Irbera ke vstupu do politické strany, dlouho v ní nezůstal. Po čtrnácti měsících, kdy se Občanské fórum začalo štěpit, se svým veřejným působením skončil.
„Tahle zkušenost mi opravdu stačila. Do politiky už mě nikdo nedostane,“ říká dnes osmapadesátiletý Jiří Irber.
Neuvědomoval jsem si, co vše by se mohlo stát, říká
„Když o tom dnes přemýšlím, byl jsem mladý a hodně naivní. Vůbec jsem si neuvědomoval, co by se mohlo stát, kdyby vše zůstalo při starém,“ vzpomíná Irber na dobu před pětadvaceti lety. Tehdy, bez ohledu na možné následky, předával hned v pondělí 20. listopadu večer lidem na chebském náměstí Krále Jiřího získané informace o událostech v Praze.
Jiří IrberAbsolvoval Stavební fakultu ČVUT v Praze. Pracoval ve společnosti Povodí Ohře, později jako výrobně-technický náměstek společnosti Chevak. V roce 2007 se účastnil konkurzu na ředitele společnosti, poté byl nucen odejít. Dva roky se živil jako vodohospodářský expert v Českých Budějovicích. Kvůli náročnému dojíždění se vrátil zpět na západ Čech. Od listopadu 2009 shání v Chebu a okolí uplatnění ve svém oboru. Zatím marně. |
„Ani nevím, co mě to popadlo. Najednou jsem stál na kašně a cítil se neuvěřitelně svobodně. Myslím, že mnozí z těch, kteří mě tehdy poslouchali, byli estébáci. Přesto jsem se neudržel a bez ohledu na to, co mi hrozilo, jsem promluvil,“ pokračuje.
„Najednou mi to bylo jedno. Cítil jsem ohromnou euforii a uvolnění. Byla to naděje, že všechno může být jinak, že je šance osvobodit se z té vnitřní socialistické schizofrenie, kdy člověk něco jiného říká, něco jiného si myslí a úplně jiné věci dělá.“
Informace do Chebu prosakovaly pomalu
Přestože se studentská demonstrace a následující potyčky s policisty udály v Praze už v pátek 17. listopadu, do Chebu informace z centra prosakovaly pomalu.
Město kousek od hranic bylo tehdy plné vojáků, skalních komunistů a dalších lidí oddaných režimu. Strach ze zatýkání byl téměř hmatatelný. Organizací, která se tehdy postavila za studenty a stmelila odpůrce režimu, bylo místní divadlo.
Poskytlo zázemí, odkud se zprávy šířily do celého města, protože oficiální sdělovací prostředky o událostech v Praze mlžily nebo podávaly jen kusé informace.
„Tuším, že týden poté přijel do Chebu jeden z pražských zakladatelů Občanského fóra Martin Urban, který nás v divadle informoval o pádu vlády. Samozřejmě, že jsem měl strach. To tehdy asi v Chebu každý. Ale když jsem viděl ty rozzářené obličeje, to nadšení, stále víc jsem věřil, že změna konečně přijde,“ pokračuje Irber, který se krátce poté stal členem nejužšího vedení místního sdružení Občanského fóra a následně i jeho mluvčím.
„Dodnes si cením herců i všech lidí kolem chebského divadla, jejich energie a práce. A taky těch obyčejných lidí, kteří obětovali večery, víkendy a snažili se pomáhat. Bez nich by to v Chebu bylo mnohem těžší.“
Byl jsem mladý a do všeho šel po hlavě
Následující rok byl pro Jiřího Irbera hodně hektický. Kromě toho, že každý den vstával do práce a po večerech pracoval pro Občanské fórum, každou volnou chvíli věnoval dokončení nového domu, který už třetím rokem vlastníma rukama stavěl. Doma na něj čekala žena se dvěma malými syny.
„Byl jsem mladý a do všeho šel po hlavě. A když se rozhodovalo, kdo bude za Cheb sedět v Parlamentu, dostal jsem se do nejužšího výběru. V závěrečném rozstřelu jsem skončil těsně druhý. Ale dnes, když to mohu zpětně hodnotit, jsem rád.
Mohl jsem se naplno věnovat své práci, koníčkům a hlavně rodině. Ta by moje případné účinkování ve vysoké politice asi odnesla nejvíc,“ myslí si. „Jsem přesvědčen, že by mě ‚vysoká politika‘ dost změnila.“
Přestože se v komunální politice ještě nějaký čas angažoval, už tehdy mu pomalu docházelo, že být politikem není žádný med. Definitivní rozhodnutí s politikou skončit přišlo se štěpením Občanského fóra.
„Měl jsem z té situace a chování lidí tak špatný pocit, že jsem šel a funkci jsem složil. Začalo politikaření a děly se věci, se kterými jsem nemohl vnitřně souhlasit. A i když mě moji bývalí kolegové později přemlouvali ke vstupu do ODS nebo do Občanského hnutí, moje rozhodnutí bylo jasné. S politikou a členstvím v jakékoliv straně jsem už definitivně skončil,“ dodal Irber.
