Oblast patřila až do roku 1989 do zakázaného hraničního pásma a kromě několika místních obyvatel a pohraničníků sem nikdo nesměl. A ani po sametové revoluci sem turisté nenašli cestu.
Až v roce 1999 regionální historik Zdeněk Buchtele. Při jedné z jeho cest ho doprovázel i jeho brněnský kmotr. A právě spolu objevili místo, kde místní potok mizí v podzemí, tedy krasový ponor. Zdeněk Buchtele mu dal název Kmotrovo propadání. V roce 2004 svůj objev zveřejnil v časopise Arnika, kde si ho všiml mariánskolázeňský geolog Miroslav Marek.
„Prošel jsem celou oblast a v mnoha lomech jsem objevil krasové pukliny a dutiny. Nebyly průlezné, byly malé,“ dodal. A tak se vrhl do podrobného zkoumání celé lokality. Nejdříve byl sám, později se k němu přidalo pár dalších nadšenců.
„Jedná se o území o rozloze zhruba dvou kilometrů čtverečních. Nejzajímavější je krasový ponor - Kmotrovo propadání. Je to otevřený ponor, potůček vtéká do jeskyně.“
Navíc Miroslav Marek a jeho kolegové speleologové objevili ještě tři jeskyně: Hájskou, Dyleňskou a Permoníků, které postupně čistí od nejrůznějších sedimentů. Kmotrovo propadání ale celou skupinu zaměstnává nejvíc.
„Už patnáct let se snažíme zjistit, kdy voda z ponoru znovu vyvěrá na povrch,“ vysvětlil Jaromír Bartoš z mariánskolázeňského muzea, které zkoumání Dyleňského krasu zaštítilo a v těchto dnech vydalo i sborník, který výsledky bádání představuje.
„Do potoka nad ponorem jsme nalili třeba roztok soli a sledovali, ve kterých pramenech v okolí se sůl objeví. Zatím se nám to nepodařilo. Už jsme ale domluveni s doktorem Bruthansem z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, což je náš přední krasový hydrogeolog, že nám v tom pomůže,“ osvětlil Marek další plány do budoucnosti.
Jeskyně Dyleňského krasu nejsou sice příliš velké, ale vstup do nich je možný jen s jeskyňářským vybavením a na vlastní nebezpečí.
