„Vše se seběhlo velice rychle. V květnu nám volal známý z Tašovic, že srnku našel na zahradě. Když jsme dorazili, byla zabalená v dece a nemohla chodit, tak jsme se jí ujali,“ líčí Kateřina Čermáková.
Srnečka musela být nedávno narozená, neboť byla ještě ulepená a měla čerstvě zaschlou pupeční šňůru. Proto první kroky její nové „matky“ vedly do lékárny, kde nakoupila startovací sadu pro novorozence v čele s nutrinolem.
„Po příjezdu jsme ji nechali očichat našimi pejsky, krysaříkem a stafordem, aby si na sebe zvykli. Byla opravdu slabá, ani se sama nemohla postavit na nožičky,“ vzpomíná Čermáková.
Srnce přitom dětská výživa příliš nesvědčila, měla po ní průjem. „Co dvě hodiny jsme ji krmili, ve dne v noci,“ říká Kateřina Čermáková. Případným chovatelům radí, aby sáhli po kozím mléku, které se ukázalo i v případě Bambiny jako mnohem vhodnější.
„Pro srnky se může stát průjem smrtelným, proto jsme co nejdříve přešli na kozí mléko. Několik dní jsme za Bambinou utíkali a utírali jí zadeček. Musím se přiznat, že první její tuhé bobky jsme oslavili šampaňským,“ směje se při vzpomínce.
Bambina je svobodná, má volný režim
Srnečka Bambina těžkosti překonala a dnes žije svobodně. „Nedržíme ji tu, stále je otevřená branka. Takže ji většinou vidíme jen ráno, kdy si k nám přijde jako do bufetu na jídlo a pak tráví celý den v lese,“ popisuje Čermáková, která nezastírá, že když Bambinu několik dní nevidí, stýská se jí. „Je to už opravdu plnohodnotný člen rodiny.“
Když srnka dlouho nejde, vydá se její náhradní matka společně s přítelem a oběma psy za ní.
„Stačí zavolat a vždy přiběhne. Dokonce nás jeden z myslivců upozornil na to, že až bude březí, vyvrhne mláďata u nás. Srnky jsou zvyklé to dělat tam, kde samy vyrostly,“ vysvětluje její ochránkyně Kateřina.
S Bambinou prý není o legraci nouze. „Pořád chtěla okusovat naše ušní lalůčky, což v době, kdy jí začaly růst zuby, nebylo zrovna příjemné. Podobně si užila i naše stafordka Týna. Tu si srnečka zvolila za mámu a chodila k ní se snahou odsát mléko. Týna držela stejně jako my jen do té doby, než Bambině vyrostly zuby,“ uzavírá s úsměvem Kateřina Čermáková.
