Nejsou lidi. Vedle technických oborů je nejhorší situace ve zdravotnictví. Podle ředitele Krajské hospodářské komory Stanislava Kříže je možné v oblasti zaměstnávání lidí očekávat revoluci. Ta už možná začala.
Používáte termín revoluce na trhu práce. Jak mu rozumět?
Vzhledem k tomu, že se firmy v Karlovarském kraji potýkají s nedostatkem zaměstnanců, lze očekávat boj o lidi a s tím související nárůst mezd. Firmy už dnes nehledají jen odborníky. Chtějí prostě lidi ochotné pracovat s tím, že si je samy zaučí. Může se ale také stát, že část firem, které mají svoji politiku postavenou na minimálních mzdách, přesune své podniky jinam. Že prostě z kraje odejde.
Krajská hospodářská komora
|
Jak to, že nejsou lidi?
Velký problém je blízkost hranic. Minimální mzda je v Německu 8,5 eur. Lidé zde navíc dostávají velkorysé přídavky na děti. S tím se české firmy nemohou měřit. My si ale myslíme, že to je vůči nám diskriminující a celý princip takzvané MiLOG, neboli minimální mzdy, porušuje princip volného pracovního trhu v rámci Evropské unie.
V čem je podle vás problém?
Například v tom, že každý český zaměstnanec musí být nahlášen v SRN, musí dokládat v německém jazyce veškeré pracovní a osobní podklady, a to i v případě, že tam cestuje na pouhé pracovní jednání. Navíc máme zkušenosti, že člověk sice pracuje v Německu a platí tam daně, ale čerpá sociální výhody v Česku. Využívá tak bezplatné školství, zdravotnictví a celý sociální systém. Nakonec si i v Německu nakoupí a odvede tam DPH. Proti práci v cizině přirozeně nelze nic namítat, přeji lidem to nejlepší, ale mělo by se to zohlednit i ve vztahu k českému státu, který si neuvědomuje, o co všechno přichází.
Vy ale poukazujete i na další problémy v oblasti zaměstnanosti. Například na sociální politiku českého státu...
Ta lidi příliš nemotivuje k tomu, aby vzali život do svých rukou. Pokud se vyplatí být na sociálních dávkách víc, než jít pracovat, něco je špatně. Problematické jsou podle mého mínění i exekuce, kdy člověku, který dluží, zůstane ze mzdy jen životní minimum. V takové chvíli si celkem logicky řekne, proč pracovat? Je ale zajímavé, že na dlužníka, který pracuje v Německu, exekutoři nedosáhnou.
Jsou i další problémy, které českým zaměstnavatelům přidělávají vrásky na čele?
Například to, že zaměstnanec ze dne na den nepřijde do práce. Třeba kvůli tomu, že začne pracovat v Německu. S tím se setkávají naši zaměstnavatelé poměrně často. V tuto chvíli se česká firma dostává do obrovských potíží. Má stroj za několik milionů korun a než zaučí nového zaměstnance, mašina stojí. Ty ztráty jdou do milionů. Doplácí na to firma i stát.
O takových věcech často diskutujete se zaměstnavateli v kraji. Našli jste nějaké řešení?
Chceme tlačit na legislativu, aby nebylo možné práci ze dne na den beztrestně opustit. Aby se lidem vyplatilo například za prací dojíždět. V Ústeckém kraji je práce nedostatek, tak proč by stát, například formou příplatku na dopravu, nemohl tamní nezaměstnané motivovat k tomu, aby přijeli pracovat do Karlovarského kraje? V Německu to tak funguje. V Česku také máme vysoké zdanění práce. Platíme o 14 procent víc než v Německu. Kdyby se to podařilo srovnat na stejnou úroveň, lidem by se o těch 14 procent zvedla mzda. Problém vidím i ve školství. Tím, že necháváme naše absolventy z kraje odejít, aniž bychom je motivovali k návratu. Studenti se dostanou na vysoké školy, chodí zde na stáže, brigády, spolupracují s firmami. Často se stává, že tam už zůstanou.
Je možné zaměstnavatelům pomoci ještě jinak?
Snažíme se o to například pořádáním burz pracovních příležitostí. Letos tuto akci pořádáme čistě pro české zaměstnavatele, i když se nám ozývali zájemci z Německa. Ale odmítli jsme je. První z burz se uskutečnila v Chebu, další bude 17. března v Sokolově a pak 31. března v Karlových Varech. Místní zaměstnavatelé mohou na burzách nabídnout pracovní pozice jak uchazečům a zájemcům o práci, tak i studentům posledních ročníků středních a vysokých škol. A zájem firem roste. Loni se jich na burze prezentovalo pětadvacet, letos už třicet.
