„Začínají smržovité, roste například kačenka česká,“ uvedl Pošmura a dodal, že tato houba se vyskytuje zejména v okolí Karlových Varů.
Plodnice kačenky se za teplého a vlhkého počasí někdy objevují už koncem února především pod jasany, osikami, ptačími jeřáby, jabloněmi či divokými třešněmi. Rády mají i společnost keřů, jako je svída, dřín, líska, trnka a hloh.
„Na Chebsku se už prokazatelně dají sbírat smrže obecné, a to i ve městech, kde lze tyto jedlé houby často nalézt například na čerstvé mulčovací kůře. Už jsem z nich uvařil guláš,“ řekl Pošmura.
Pozor na záměnu s jedovatými houbami
Podle jeho slov už je možné v sadech a na loukách očekávat výskyt čirůvky májovky a závojenky podtrnky. „Už jméno napovídá, kde můžeme tuto chutnou houbu nalézt. Pod trnkami nebo třešněmi. Je třeba ale dávat pozor na záměnu se závojenkou nebo též zvonovkou jarní,“ varoval Pošmura.
Tato prudce jedovatá houba z čeledi závojenkovitých roste od března do června především na prosluněných místech při okraji jehličnatých lesů, v lužních lesích či na cestách.
Mít se na pozoru je třeba i při sběru smržovitých. Například při sběru smržů hrozí záměna za jedovatý ucháč obecný. „V našich krajích byla tato houba dlouhou dobu pokládána za jedlou a lidé ji hojně sbírali pro její lahodnou chuť. V literatuře jsou ale uváděny příklady otrav po požití ucháče obecného, proto se v současnosti jeho sběr nedoporučuje,“ vysvětlil Pošmura.
Smrž se od ucháče liší svisle protaženým, oválným či kuželovitým kloboukem, jehož povrch je žebernatě rozdělen tak, že vzdáleně připomíná plástev. Ucháč obecný je naproti tomu pokryt červenohnědými kličkami a laloky.
Podle Pošmury ještě v lese místy rostou na šiškách penízovky smrkové, jejichž drobné kloboučky je možné stříhat nůžkami. Na pařezech listnatých stromů lze nalézt trsy opeňky měnlivé. Zároveň se objevuje ucho jidášovo, sírovec nebo v listnatých lesích hlíva plicní.
Jednotlivě nebo v malých skupinkách je možné mimo les narazit i na tmavobělky. Tyto poměrně málo známé houby v kuchyni najdou všestranné využití. Lze je i nakládat do láku.
„Každý, kdo vyráží na houby, by měl sbírat jen druhy, které opravdu bezpečně pozná. Při jakýchkoli pochybnostech je lepší houbu v lese nebo na louce nechat,“ zdůraznil Pošmura a doplnil, že v případě potřeby nálezci jeho úlovek pomůže určit.
„S kolegy z mykologického klubu každý rok soutěžíme, kdo najde jako první plodnici kováře. Ta se někdy může objevit na vyhřátých stráních výjimečně i v prvních květnových dnech,“ dodal Pošmura.
