„Začal jsem někdy koncem loňského léta, vše jsem ale dokončil až na konci tohoto jara. Musel jsem totiž překonat několik těžkostí,“ vzpomíná na dlouhé pracovní nasazení pouliční umělec.
V období, kdy vytvářel portréty, byla průměrná venkovní teplota kolem sedmi stupňů Celsia. „Ale to se opravdu bavíme jen o průměrné. Občas mi do práce i sněžilo, byla to opravdu makačka,“ přiblížil Tomáš Popelka.
Dalším oříškem, který musel rozlousknout, bylo pátrání po podobě členů rodiny Becherů. Kvalitní fotografie z doby slavného klanu nejsou k dispozici, proto si musel Popelka vystačit pouze s malými snímky.
„Když maluji třeba portrét podle fotografií, tak by to chtělo ideálně nasvícenou fotku a nejlépe ve vysokém rozlišení, aby detaily byly zřetelné nejen z dálky, ale i zblízka. To ovšem u takhle starých dokumentů nepřipadalo v úvahu. Takže jsem se s těmi podobami musel trochu poprat,“ uvedl Real143.
Výzdoba areálu nebyla žádná partyzánština, ale objednávka od Tomáše Bryzgala, ředitele výrobního závodu Jan Becher - Pernod Richard. „Měli jsme volnou zeď a jeho práce mě zaujala. Tak jsme to zkusili zrealizovat a výsledek mě nadchnul,“ uvedl ředitel.
Zeď s portréty rodiny Becherů je ve výrobním závodě, takže se k ní dostanou jen zaměstnanci nebo speciální exkurze. Vedení firmy nyní přemýšlí, zdali nevyzdobí i další části areálu.
Vše by záleželo i na volném čase Tomáše Popelky, který v současnosti podle svých slov neví, kam dřív skočit. „Mám hodně plánů, ale málo času. Je v tom práce,“ dodal Real143, který se poprvé do povědomí Karlovaráků dostal svým portrétem Karla IV. v podchodu pod kruhovým objezdem u Čertova ostrova.
Umělec, který je oficiálním sprejerem lázeňského města, začal malovat před 11 lety a ke sprejům se dostal před šesti lety. Pojem sprejer mu ale nenáleží. „Jsem umělec, který pracuje se spreji. Sprej je sice nástroj, který je spojen také s vandalismem, ale s tím nic neudělám,“ ohrazuje se proti pojmu.
Mimo vyzdobených podchodů se svou prací podepsal i pod vzhled speciálního autobusu Mobidik.
