Archeolog Michal Beránek si prohlíží keramickou dýmku nalezenou v jímce při...

Archeolog Michal Beránek si prohlíží keramickou dýmku nalezenou v jímce při stavbě výtahu pro špejchar v Chebu. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Co lidé dřív jedli? I na to odpovídají nálezy z odpadní jímky v Chebu

  • 3
Jak žili lidé v Chebu na konci 18. století? Jak vařili, co jedli, jak se oblékali, jaké měli neřesti? Odpovědi nacházejí archeologové v odpadní jímce. Zdánlivě obyčejné zařízení totiž může být užitečné i po mnoha a mnoha letech, kdy už neslouží své původní funkci.

„Odpadní jímky jsou pro nás studnicí informací o tehdejší společnosti. Z toho, co uvnitř najdeme, získáme široký rozhled o bytové kultuře, přípravě jídel či stravovacích zvycích v tehdejší době. Objevili jsme nejen střepy nádobí, ale i běžný domácí odpad, semínka či kusy textilu,“ vypočítává archeolog Muzea Cheb Michal Beránek artefakty, které vydala jímka využívaná obyvateli Chebu na přelomu 18. a 19. století.

Objevili ji dělníci v historické části města za špejcharem při stavbě výtahu.

Archeologové odtud vynosili patnáct beden materiálu, který nyní čeká podrobná analýza a třídění.

K zajímavým nálezům patří například keramická dýmka, která vznikla s největší pravděpodobností v některé z manufaktur v severním Německu.

„Svědčí o masovém rozšíření kuřácké vášně v Evropě. A taky o tom, že jímka patřila bohaté domácnosti. Jen movití měšťané si mohli dovolit holdovat kouření,“ pokračuje Beránek.

„Zpravidla se zde nenacházejí dlouhé kosti zvířat, což dokládá, že v té době se maso do domácností dostávalo už zčásti zpracované. Z jímky jsme také vyzvedli skořápky ptačích vajec či lastury škeblí. Z nich můžeme usuzovat, co tehdejší lidé jedli a nakolik byl jejich jídelníček odlišný od našeho.“

Pro archeology jsou důležité i takové maličkosti jako nálezy pecek či zbytků koření. Z nich poznají, jaké druhy ovoce si tehdejší obyvatelé města dopřávali nebo jak čilý byl obchod s exotickým zbožím, ke kterému koření patřilo.

Z nalezených střepů odborníci poskládali torza nádob, které tehdejší hospodyně používaly na vaření a k servírování pokrmů na stůl. V hlubokých hrncích se vařila nejčastěji kaše, nechybí objemné pekáče, vyvýšené trojnožky, které sloužily jako pánvičky na smažení masa nad otevřeným ohněm. Po straně měly úchyt, do kterého se zasunula dřevěná násada. Ta fungovala jako rukojeť. Mísy, na kterých hospodyně nosila pokrmy na stůl, se pyšnily zajímavým dekorem.

„Stáří artefaktů určíme podle dřevěné výztuže jímky. Díky letokruhům je možné poměrně přesně datovat, kdy nádrž vznikla. Zda majitelé její obsah vyváželi, to ještě nevíme. V každém případě zanikla koncem 18. století. Byla zasypána barokními cihlami z chebské pevnosti,“ doplnil Michal Beránek. Ten odhadl, že zkoumání jednotlivých nálezů bude trvat několik měsíců.