„Karel vždycky mluvil o tom, že jeho velkou touhou je odjet do Amazonie, chtěl na vlastní oči vidět prales, zažít kontakt s tamní přírodou a lidmi. To byl jeho sen, kterého se držel. Dokonce si dokázal našetřit na notebook, skutečně si ho i koupil a začal se připravovat na cestu. Sháněl informace, šetřil na letenky,“ vypráví vedoucí azylového domu Betlém Cheb Alena Samuelová.
Podle jejích slov to byla právě obrovská touha odletět na misi do Jižní Ameriky, která Karla vtáhla zpět do života. Jenže ve chvíli, kdy už byla cesta téměř na spadnutí, zasáhl osud. Karel potkal ženu svých snů a své plány přehodnotil. Namísto výletu do Amazonie zvolil běžný život, našel si lepší práci a svůj sen si plní doma.
„Tu Amazonii už asi nedám,“ směje se a smířlivě krčí rameny. Přiznává, že kdyby před lety nenašel azyl v Chebu, možná by bylo všechno jinak.
Betlém dává šanci odrazit se ode dna
Azylový dům Betlém vybudovala v nově zrekonstruované vile v Poohří Diecézní charita Plzeň. Právě tady mohou lidé, kteří se dostali do potíží, najít účinnou pomoc.
„Naše práce je v rámci kraje a možná i republiky jedinečná. Její výjimečnost spočívá v tom, že neřešíme jeden problém, ale nabízíme celý komplex služeb, které na sebe mají logickou návaznost,“ vysvětluje Alena Samuelová.
V praxi to znamená, že člověk v tísni tady může získat bydlení, a to až na rok, ale také má možnost dostat práci a v občanské poradně začít s odborníky řešit své dluhy, závazky a další záležitosti. Je to šance, jak se odrazit ode dna a začít zas normálně fungovat, najít si práci a postavit se na vlastní nohy.
Azylový dům Betlém může v současnosti nabídnout bydlení až 23 lidem v tísni. Dlouhodobá obsazenost je 20 až 22 obyvatel. V poslední době však začíná osazenstvo azylového domu stárnout. Pomoc zde hledá stále větší počet starších lidí, často v předdůchodovém ale i důchodovém věku.
„Na rozdíl od mladších ročníků nemají příliš dobré vyhlídky. Nedokážeme je předat dál. Často jsou do jisté míry závislí na alkoholu. Zaměstnání neseženou, na pronájem bytu nemají. Ubytovny v Chebu jsou přeplněné a drahé. Ti lidé žijí z dávek nebo z důchodu. Sami, bez jisté míry podpory a stabilního zázemí to ustát nedokážou, i kdyby chtěli. A to je problém,“ dodává Alena Samuelová.
Řešením pro takové klienty by mohl být domov se zvláštním režimem, který by nabídl takovou míru podpory, jakou tito lidé potřebují.
