Hned mezi první šesticí odvážných sportovkyň vyrazila na trať i zkušená Lenka Hnízdilová, která už jednou Bahňáka absolvovala, ale to se běhala ještě krátká trasa. Mezi svými soupeřkami vyčnívala, a to svým názvem týmu, který měla po celý závod napsaný na zádech. Za hezčí zadeček.
„Na jednom závodu se mě zeptali, jak se jmenuje můj tým. Nevěděla jsem, co odpovědět. Nakonec jsem se sama sebe zeptala, proč vlastně běhám, no kvůli hezkému zadečku a název byl na světě,“ odvětila se smíchem krátce po závodu Hnízdilová.
Za netradičním názvem stála recese, ale i nutnost. „Když jsem začínala běhat, byla jsem pořád poslední a v žádném týmu mě samozřejmě nechtěli, proto tento název,“ nepřestávala se smát ani po pětikilometrové trati. Ta ji dokonce přišla krátká, a to i přesto, že v minulém roce nemohla vůbec trénovat kvůli těžkému úrazu.
Moc krátký závod, postěžovala si běžkyně
„Celý minulý rok jsem nesměla trénovat, takže až teď se pomalu dostávám do formy. Proto mi trvá, než se dostanu do tempa, navíc tato trať má jen pět kilometrů. Je pro mě krátká. Já se rozbíhám až od toho třetího kilometru,“ vysvětlovala, zatímco některé její soupeřky stále ještě nedorazily do cíle.
Lenka běhá už třetím rokem, klasické závody ale vynechává, ji baví pouze ty spojené s překonáváním překážek. „Což mi ostatně dnes velmi pomohlo, protože jsem si na překážkách věřila,“ okomentovala zkušenosti sympatická závodnice.
Poprvé Bahňáka běžela před dvěma lety, kdy byla k dispozici ještě krátká trať. V minulém roce vynechala kvůli jinému závodu, ale letos už si trasu, která vede i náměstím v Sokolově užívala.
„Nové prodloužení se mi líbí. Trať je velice nápaditá a dobře poskládaná, na druhou stranu bych asi měla trochu vytknout orientaci na dráze. Běžela jsem mezi prvními šesti závodnicemi a hodně jsem se ztrácela, nevěděla jsem, kam mám běžet, to bylo trošku nepříjemné,“ neodpustila si drobné rýpnutí nadšená běžkyně.
I přes velké zkušenosti ji trať na několika úsecích potrápila. „Nejvíce náročné pro mě bylo jít ve slepém rameni Ohře, protože nevím, kde je jaká hloubka, jestli se třeba neprobořím. Podobně to mám i se skoky do vody. Nevím, jak je hluboká, není to příjemné, je to o psychice,“ zdůvodnila drobné trable při závodě.
Letošní ročník už byl sedmý, původně známý závod ale neměl být veřejnosti přístupný, první ročník totiž patřil záchranářům, kteří mezi sebou hledali toho nejtvrdšího. „Pokud se mi to nebude krýt s jiným závodem, určitě přijedu,“ odvětila Hnízdilová a opět se vrátila na trať, tentokrát podpořit fanděním své kolegyně týmu Za hezčí zadeček.
