Přibalil si zase nějaký ženáč a současně otec dětí do svého cyklistického báglu sadu dámských šatiček, lodičky a make-up ? A bude pro některého seniora nejvytouženějším zakončením zájezdu na kololodi vlastní smrt?
I takové otázky se v chorvatské Bašce Vodě letos v polovině září honily hlavou profesionálnímu průvodci a dobrodruhovi Mayklovi, když sledoval, jak z autobusu vystupují natěšení karlovarští účastníci zájezdu, jejichž plovoucím domovem bude na týden loď Jerolim.
„Najednou jsme přišli na večeři a všichni spolu s posádkou koukali: V lodním salonu totiž seděla žena v šatech. Až z nalíčené ženy, ke které jsem přišel, prostě vypadlo, že je Láďa. O transsexuálovi nevěděla ani skupina, se kterou Láďa na loď přijel. Bylo to překvapení pro všechny. Nejvíce ‚hin‘ ale byla lodní posádka. Chorvati jako věřící křesťané to zpočátku neskousli. Nakonec ale Láďovi všichni fandili,“ vzpomínal Maykl na klienta, který mu za poslední léta snad nejvíce utkvěl v paměti.
Karlovaráci u průvodce bodovali
Každé seznámení s novou skupinou považuje průvodce za malé dobrodružství. V případě zájezdu číslo K26, jehož účastníci mile překvapili houževnatostí, se jednalo o skupinu lidí z Karlových Varů a okolí.
Michal Brůžekalias Maykl Původním povoláním letecký konstruktér se dal na cestovatelskou a průvodcovskou dráhu. Poslední tři roky pracuje pro Geotour. Napsal cestopis S Vosou přes půl zeměkoule, který líčí putování dvou dobrodruhů z Nového Zélandu zpět do Prahy přes největší kontinent. Maykl projel mimo jiné Indonésii, Malajsii a Thajsko, Pakistán a Írán. Během posledních 15 let pracoval například jako cykloprůvodce Čechů v Himálaji a Jemenu, lezl v Africe na Kilimandžáro, setkal se s Dalajlámou. |
Maykl si pochvaloval, že mezi zaměstnanci krajského úřadu, finančního úřadu či Sokolovské uhelné a dalších institucí nebyl ani jeden „manekýn“, jehož největším sportovním výkonem je jízda ve značkovém oblečení na horském kole za desítky tisíc korun po asfaltových promenádách vedle mořské pláže.
Jak Maykl říká, Láďa sice manekýnka byl, ale jen při večeři. Měl totiž spoustu dámských převleků a bot. Ale před každým cykloputováním stál v šatičkách na mezipalubě a pomáhal s vykládáním kol.
V čem spočívá systém kololodi? Pluje s cyklisty po Jaderském moři, při zastávce na ostrovech nebo jinde v přístavech pak pokračují cyklisté po vlastní ose. Kololodníci se shledají se svým přechodným domovem na moři večer po ujetí každodenní etapy.
„Všichni jsme nadšenci a sportovci. To je něco úplně jiného, než když lidé přijedou na takzvané válecí dovolené,“ odpověděl biker Maykl na otázku reportéra MF DNES, s jakými klienty se jako delegát nejvíce setkává.
Jeden sedmdesátiletý senior, který měl kolo s neodpruženou vidlicí, si liboval, jak si zajezdil na náročné stezce, která končila kamennými schody. Ty na kole seskakoval.
Na kololodi mívají lidé i netradiční přání
Maykl vyprávěl o jednom neobvyklém přání. Na majitele cestovní kanceláře se totiž obrátil jeden senior s rakovinou. Aby stačil ostatním, používal elektrokolo. A svěřil se, že by si jednou přál na oblíbeném plavidle umřít.
Zpestřením zájezdu bývají na kololodi podle průvodců mimo jiné dvě kategorie turistů - koníčkáři a baviči od přírody. Například jeden karlovarský radioamatér přišel za Mayklem s žádostí, zda by kapitánovi nevadilo kus drátu, nataženého z vrcholku stěžně na horní palubu jako anténa. Nevadilo.
Jenže přes ráhno stěžně bylo nutné přehodit provázek, za jehož konec se anténa do výšky vytáhla. Na konci provázku uvázal radioamatér jako zátěž botu, kterou se marně snažil přehodit přes ráhno. Snahu sledovali ze břehu plavčík, kapitán a stevard z lodi Jerolim. Málem se váleli smíchy po zemi, bujaře se plácali do stehen.
Situaci nakonec zachránil Milan Zukal z karlovarského krajského úřadu. Jeho cvičená ruka basketbalisty se trefila do středu pravoúhlého trojúhelníku, vymezeného stěžněm, ráhnem a kotvícím lanem. Radiomatérovi pak svítila blahem očička. Na krátkých vlnách se totiž pomocí vysílačky, která se vešla do dlaně, spojil morseovkou do New Yorku a popovídal si se svým starým známým Billem.
Tohle na placatých karlovarských cyklostezkách nezažijete
Karlovaráci podle Maykla obstáli na výbornou. Neprudili, neradili, nementorovali, zato statečně šlapali do pedálů. A hlavně se se ctí až v pětatřicetistupňovém vedru poprali s výjezdem na nejvyšší horu Biokova sv. Jure. Trasa měřila z Makarské na vrchol 31 kilometrů a převýšení od hladiny moře bylo 1784 metrů. Dobře si vedli manželé Tajerovi, Havlanovi i s dcerou Eliškou, Petr Drahoš, Zdeněk Babka a další.
Až na drobnou výhradu uspěl také Maykl. Když ráno co ráno po snídani seznamoval cyklisty s trasou, která kololodníky čeká, tak hovořil jen o „malém zvlnění“. Když ale skončili na úzkých horských stezkách, kudy se dalo kolo sotva protlačit, tak se jen chápavě usmívali. Vždyť právě kvůli adrenalinovým zážitkům, které na placatých karlovarských cyklostezkách nezažijí, do Chorvatska přijeli.
Maykl průvodcuje patnáct let. Za tu dobu zaregistroval, že se věková hranice turistů stále více posouvá směrem nahoru. Usuzuje tak z toho, že mladší lidé nemají na cestování čas či peníze.
„Svět někdy funguje podivně. Spousta lidí se zaháčkuje v práci, aby si mohla vydělat na věci, které v podstatě ani nepotřebuje. Když ke konci života zbydou nějaké peníze, tak mu už na cestování nestačí zdraví,“ říká s lítostí.
