Naprosto smekám nad primárními záchranáři (otec a policista). Je to šíleně namáhavá práce, prováděná v hrůze a stresu o život milované osoby, nebo i o život neznámé osoby. Prostě jde o život a když to nevyjde, tak se vždy ptáte, co jsem mohl udělat navíc aby to pomohlo.

Kéž by vždy záchranka přijela do pár minut a ne až po 20 minutách. Ale chápu, že to vždy nemusí být snadné.

Co ale člověka vyděsí nejvíce je věk postižené. Do kdy se můžeme procházet mimo dosah záchranky? Život je prostě neuvěřitelně křehký i když občas přežije i nemožné. 

Prostě třesu pravicí všem, kdo životy zachraňují.

Stlačit hrudník 100krát za minutu není zrovna moc lehké, takže chápu reakci zasahujícího policisty, když řekl, že by ostatní kolemjdoucí obvinil z neposkytnutí první pomoci. Já bych je hned nakopal do zadele. Otec i pan praporčík Melničuk jsou opravdu "frájové" a ode mne velký RESPEKT.

i má poklona

K těmto lidem hluboký respekt...