Jsem důchodce a rád jezdím autem. Dálniční známku za 1500 korun bych si koupil, pokud bych používal "dálnici" mezi Chebem a K. Vary většinu dní v roce. Pro deset - dvacet jízd za rok považuji roční známku za nedomyšlenost těch, kteří o tom rozhodují. Raději použiji silnice mimo "dálnici" i když tím zatěžuji prostředí v projížděných obcích. Mám za to, že občasní uživatelé dálniční sítě v Česku by ochotně zaplatili za 1 denní použití odpovídající částku. Deseti denní známka na jednodenní použití se jeví jako nedomyšlenost, nepochopil jsem, komu může vyhovovat. Občasní uživatelé dálnic jsou diskriminováni i když si mohou vybrat cestování po okreskách. Snaha pana poslance Novotného je chvályhodná, ale naše zákonodárné orgány pracují odtrženě od života lidí dole a těch, co musí kontrolovat, kolik mohou utratit. Stálo by za to prověřit, kolik by se vybralo za dobu, co jsou dálnice zpoplatněné od šetřilů jako jsem já při rozumném poplatku za občasné denní použití. Výmluva na technické provedení distribuce jednodenních známek v jednadvacátém století je nepřijatelná. Jde jen o ochotu zákonodárců operativně řešit situace, kterými žijí lidé dole. Že tomu tak není dokazuje třeba projednávání vyšších rychlostí na některých úsecích vybraných komunikací v době, kdy na silnici R6 z K. Varů ku Praze nebo z Bečova do Plzně při dodržování 90 km rychlosti jsem překážkou provozu, protože mne všichni předjíždí a překročím-li povolenou rychlost o 20 kilometrů, vytvářím kolonu. A toho si za posledních pár let zákonodárci ještě nevšimli?
