Slovo "hrozí" mi působí stavy úzkosti. Slovo se pořád objevuje ve spojitosti s neřády. Zloděj zničí člověku mnohaletou práci. Čas a energie na odstranění škod způsobuje další lavinovité domino ztrát. Zásah do soukromí a do soukromého majetku by se měl trestat nepodmíněně. Věřím tomu, že kdyby zloděj natáhl ruku z nožem proti mě v mém bytě, cítil bych se další jeho existencí já a mí všichni příbuzní ohroženi. Použití střelné zbraně se musí hlásit, ale kdo ví, jestli by ho někdy našli. Proč vůbec ztrácet čas kvůli neřádovi a ještě se soudit. 2 metry zeminy a hašené vápno ..... a nikomu nic nebude hrozit. Zásada sebeobrany, jako to odvysílala ČT: odrazit útok i za cenu útočníkova zdraví či života, posléze se ujistit dalším poškozením zdraví či života útočníka tak, aby nemohl ze země vstát a pokračovat v útoku, např. podříznout hrdlo nebo polámat nohy a ruce. Pak utéct co nejdál do bezpečí a zavolat si (!!!! si, ne jemu !!!) pomoc. Důvodem je to, že mé zdraví a zdraví mých příbuzných nesmí být ohroženo a není to útěk z mista činu, protože trestný čin spáchal útočník. Útočník nesmí mít ani potuchy, co se stalo a nesmí si to ani pamatovat.
