Jako herec jste začínal v Karlových Varech. Vzpomenete si ještě na první roli a nejzajímavější setkání?
Po herecké škole jsem ve Varech získal své první a zároveň poslední angažmá, hrál jsem v něm šest let. Po zrušení souboru jsem se vrátil do Prahy a od té doby dělám průběžně divadlo. První roli jsem dostal ve Veselohře na mostě, to se ještě hrálo v lázeňském domě Tosca. K nejzajímavějším rolím patřila role milence v dramatu Tereza Raquinová. Tím nejzajímavějším pro mě ale byla setkání s lidmi od divadla. Třeba s Otou Ševčíkem ve Večeru Tříkrálovém, to byl nezapomenutelný zážitek.
V karlovarském divadle jste se setkal i s Tomášem Zámečníkem a Vojtěchem Eflerem, se kterými dodnes hrajete. A také s Karlem Besedou. Jak jste se dostali ke hrám Václava Havla?
Karel Beseda mě přijímal. Byl to můj první ředitel. Za šest let ve Varech jsem jich tam měl sedm, to se myslím málokomu podaří. K Havlovým hrám jsem se dostal díky režisérovi Andreji Krobovi. První spolupráce s ním byla na Largu Desolatu. Později jsme s ním v Praze udělali s Karlem Besedou a Vojtou Eflerem větší "Havlovku" - Žebráckou operu. Pak už se Andrej soustředil na menší věci, hráli jsme jednoaktovky Audienci, Protest a Vernisáž.
Kromě Havlových her, které uvádíte v Divadle Na tahu, vystupujete i s Tomášem Zámečníkem. To začalo už ve Varech?
Od té doby, co nás v Karlových Varech rozprášili, jsme se s Karlem Besedou díky Andreji Krobovi a Havlovým hrám potkávali a potkáváme stále. Tomáš Zámečník byl tenkrát ve Varech divadelní ekonom, později zastupující ředitel. Po letech jsem ho náhodou potkal v Praze a díky tomu vzniklo Studio mladých. Do Varů se také jednou dvakrát ročně s našimi hrami vracíme. Vlastně jsem i takový stálý host současné karlovarské činohry, hrál jsem třeba v Divadelní komedii.
Radek BárNarodil se roku 1975 v Praze, do prvního angažmá nastoupil v Karlových Varech, po zrušení souboru karlovarskými politiky se přestěhoval do Prahy. Hraje v souboru Studio mladých s Tomášem Zámečníkem a Vojtěchem Eflerem, spolupracuje s Divadlem na tahu Andreje Kroba. Objevil se v jedné z menších rolí v Havlově Odcházení. Žije s partnerkou a dvěma dětmi. |
Nové pro vás nebude ani setkání s řadou herců Západočeského divadla Cheb.
Chebské herce jsem poznal díky Andreji Krobovi, který tam režíroval Hamleta a už tenkrát chtěl propojit karlovarský a chebský soubor. Těch pokusů bylo víc, ale nikdy to nevyšlo. Roli Hamleta jsem přebíral za nemocného kolegu a Andrej trval na tom, že ji budu hrát já. Tam jsem poznal stabilní základ toho souboru.
Muzikálu Divotvorný hrnec se někdy říká pohádka pro dospělé. Vy jste se v jedné opravdové ve Varech objevil.
Pohádky pro malé děti jsem nedělal nikdy s nadšením a naštěstí mě většinou minuly. V pohádce Alibaba a 40 loupežníků jsem tehdy ve Varech hrál zlého bratra Kásima a to byla úžasná role. Představení připravoval Tomáš Dvořák, tehdejší umělecký šéf plzeňského dětského divadla. Divotvornému hrnci vodník jakýsi pohádkový rozměr dodává, ale pohádka to není.
Vodník Čochtan v Divotvorném hrnci je stále nejvíc spojen s rolí Jana Wericha a jeho pojetím Divotvorného hrnce. Jaké je to vaše?
Jestli hledáme nějakou svoji polohu? No tak snažíme se, ale na nějaké hodnocení je ještě čas. I když mi to bylo nabízeno, programově jsem se nechtěl dívat na to, jak to hrál někdo jiný. Neřešíme, jestli má být vodník podobný jako ten, kterého hrál Jan Werich, ani to, aby to na truc podobné nebylo. Ale když řeknete některé slavné věty, jako "to byla parádní ženská, ta když šla, to něco šlo, ta si to nesla, to co k ní patřilo..." Jestli jsem to někdy slyšel z úst pana Wericha, bude to strašně dávno, ale stejně si na zkouškách říkám, že to musí znít, jako kdyby to říkal on. Uvidíme, co řeknou diváci.
Divotvorný hrnecPremiéra Karlovy Vary |
Původní scénář muzikálu obsahoval řadu dobových narážek na dění okolo roku 1948. Objeví se nějaké narážky na dění okolo roku 2013?
Programově to po mně nikdo nechce, ale jsou tam místa, kdy člověka nutně napadá, že by se mohl o něco otřít. Prostor tam je, ale patřím k hercům, kteří se snaží respektovat režiséry. Vím minimálně o jednom místě, kde bych chtěl odkázat na adresu politického dění, ale zatím nevím, jestli to udělám.
Je Divotvorný hrnec něčím výjimečný ve srovnání s tím, co jste zatím hrál?
Role, postavy, situace ne. Ale fascinuje a zároveň mě na tom děsí, jak je to pojmuté. To spojení s živým orchestrem, ve kterém je s dirigentem 33 lidí, kteří na rozdíl ode mě mají hudební sluch a uslyší každý můj falešný tón i kohokoli jiného. Mluvíte, a najednou začnete zpívat. Také jsem se do toho musel naučit pohybovat se, byť v mém případě jde o jednoduchou choreografii: někde se zatočit, chytit kolegyni a protočit ji pod rukou. To jsem nikdy nedělal.
Jaké je to, být několik let na tahu, tedy přesněji v Divadle Na tahu?
Je to výborné. Divadlo pro mě je a bylo životem na tahu. Zažili jsme hodně s Divadlem Na tahu, spoustu představení a zájezdů, kde se to potom prolnulo i do toho jiného tahu. To divadlo pro mě hlavně znamená to, že jsem začal pracovat s Andrejem Krobem, což je neuvěřitelná postava českého divadla. Díky němu jsem se mohl seznámit i potkávat s lidmi, se kterými bych se nikdy nepotkal, například s bývalým prezidentem Václavem Havlem.
Říkal jste, že divadlo děláte průběžně. Živíte se ještě něčím dalším?
Ve své podstatě se živím prací. Od jisté doby jsem v angažmá bojoval s tím, že má člověk nad sebou šéfy. To je asi v každé profesi, ale zvlášť v divadle je to nesvobodné v tom, že třeba přijdete k nástěnce, kde je napsáno obsazení, do kterého herec nemá šanci promlouvat. Je o vás rozhodováno tak zásadním způsobem, že mi začalo vadit. Jako chlapovi mi vadilo, že o mně rozhodují, kdy hraju, kde hraju, kdy zkouším, kdy mám představení, kdy si můžu udělat volno. Když nás rozpustili a neměl jsem angažmá, začal jsem dělat v rádiích, ale podobný problém jsem měl v každé práci. Dával jsem si dohromady svépomocí baráček, krom hereckého vzdělání mám maturitu z technického oboru a tak jsem si řekl, že si udělám firmu na drobnou údržbu domu a bytu. Tím se živím. Pejorativně se tomu říká hodinový manžel. Přidělávám poličky na zdi, dělal jsem i rekonstrukce bytů. A když přijde divadlo, dělám divadlo.
Nestalo se vám, že jste přišel k někomu domů a on vám řekl třeba: "Jé, vás jsem viděl v Audienci?"
Praha je velká, a i když mě v těch asi sedmdesáti reprízách Havlových aktovek za těch šest sedm let viděly řádově tisíce lidí, tak se mi to zatím nestalo.
