Pro celé město to tehdy byla velká sláva, když nejkrásnější dívka zastupovala své bydliště v roce 1969 v soběšínském ústředním kole Soutěže Miss Československo 1969.
„Do finále soutěže v Grandhotelu Pupp jsem se ze Soběšína mezi 12 nejlepších neprobojovala. I tak mně titul korunky Miss tanečních i Miss Dominik, kterou pořádal stejnojmenný plzeňský klub mládeže, změnil život. Začala jsem například při zaměstnání sekretářky pracovat jako manekýnka a byla tak na spoustě módních přehlídek. Modely na nás šily známé salony. Nezapomenu také, jak mne u Sadového pramene ve Varech i jinde fotografoval legendární fotograf Ladislav Sitenský,“ vzpomíná po téměř půl století u kávy v karlovarské restauraci Smíchovský pavilon nynější seniorka Eliška Marešová, provdaná Janischová.
Památeční časopisy
Že si nevymýšlí, dokazuje zažloutlý výtisk časopisu Mladý svět, neméně zažloutlá Stráž míru a další periodika. Nejzachovalejší jsou mezi nimi díky kvalitnímu papíru dva sešity vojenského Zápisníku 1977 a 1978. Na poslední stránce těchto magazínů jsou fotky Elišky Marešové v plavkách.
Při prvním pohledu na foto v Zápisníku 1977 zaujme Eliščin hluboký výstřih. Autorem fotografií je právě zmíněný Ladislav Sitenský. Mimo jiné fotografoval boje na západní frontě za druhé světové války, kterých se zúčastnil jako letec československého stíhacího letectva ve Velké Británii.
Za svůj život pořídil půl milionu fotografií, 50 tisíc z nich publikoval. Jsou mezi nimi i snímky Elišky Marešové. „Že si vojáci moji fotku vylepovali do skříněk, to říkali lidé mému manželovi Edovi,“ vybavuje si.
Bývalé miss to pořád sluší i v seniorském věku
Zápisníky si dobře pamatuje Věra Bartůňková, protože je dlouhá léta odebíral její otec. S Edmundem Janischem zasedá v krajském i městském zastupitelstvu, takže rodinu Janischových dobře zná.
„Nedivím se, že paní Eliška byla ve vojenských skříňkách jako Pin-up Girls. Je to snímek jako z Playboye,“ řekla Věra Bartůňková poté, co viděla fotografii v Zápisníku. Pochvalně dodala, že to paní Janischové stále sluší i v seniorském věku.
Do ústředního kola soutěže Miss Československo 1969 postoupila Eliška Marešová jako Miss Dominik spolu s další Karlovaračkou - Miss Západočeského kraje Jindrou Čejkovou. Napsalo o tom vydání západočeské Pravdy ze dne 23. května 1969.
Na fotografii z plzeňského klubu Dominik jsou obě missky spolu. Každá má na pódiu v rukou dárkový koš s láhvemi alkoholu a s delikatesami. O finančních a dalších cenách, které nyní dostávají vítězky krajských i celorepublikových kol soutěže krásy, si jejich dříve narozené kolegyně prý mohly nechat jen zdát. Hlavní cenou pro Miss Československo 1969 bylo 10 tisíc korun a zájezd do Itálie.
Adeptky na královny krásy bývaly dříve o dost menší
Mimo jiné o účast v karlovarském finále Miss Československo soutěžila v Soběšíně na ústředním kole i pozdější česká zpěvačka, spisovatelka, muzikantka a herečka Jitka Molavcová. Reprezentovala organizaci Park oddechu a kultury Julia Fučíka.
Jak Eliška Janischová říká, všechny adeptky na nejhezčí dívku byly tenkrát menší. Měřily kolem 170 centimetrů. Miss Karlovy Vary Věra Pelnářová měla „jen“ 164 centimetrů, takže by se dnes tak malé dívky mezi současné dlouhonohé a vysoké finalistky v soutěžích krásy zřejmě neprobojovaly.
A soutěžení hlavně tenkrát nebylo tolik spojeno s byznysem a reklamou jako teď. „Je to úplně jiný svět, ale holkám ho upřímně přeju. Každá doba přináší své, “ táhne hlavou pamětnici Janischové, když u televize se zájmem sleduje nejrůznější soutěže o nejhezčí dívku.
A jakmile na obrazovce uvidí vystupovat Jitku Molavcovou, hned si připomene společnou účast v ústředním kole Soutěže Miss Českosloslovensko 1969 v Soběšíně. Jedním z porotců tam byl například hokejista Joža Golonka.
Červené šaty do společnosti
Na první vítězku Miss tanečních i Miss Dominik nezapomenula média ani po deseti letech. Důkazem je týdeník Květy z roku 1979. Článek přes dvě strany se věnuje společenskému a plesovému oblečení. Eliška Janischová na jednom snímku sedí v křesle a na další fotografii stojí.
„Jsem tady já spolu s Jaruškou, Květou, Libuší a dalšími manekýnkami,“ ukazuje na dvoustraně Květů. A proč si na fotografování tolik pamatuje? Červené společenské šaty, ve kterých je na jednom ze snímků, jí nakonec koupil pod stromeček manželův tatínek. Dnes by člověk s průměrným výdělkem na takové oblečení musel pracovat celý měsíc.
Barevná fotografie Elišky Marešové od Ladislava Sitenského v Sadové kolonádě je také ve fotografické publikaci, která se jmenuje Karlovy Vary. Psal se rok 1974 a Eliška Marešová se se svým přítelem Edou Janischem vrátila opálená z dovolené v Bulharsku. Při procházce v Karlových Varech ji náhodou potkal fotograf Ladislav Sitenský.
Předtím se spolu nikdy neviděli. Eliška ale padla umělci do fotografického oka. A tak vznikl snímek u pramene na Sadové kolonádě a pak i dvě fotografie v plavkách. „Kolonádní“ fotka se nakonec objevila ve vydaném albu volných fotografií o Karlových Varech.
Zbylé dvě „plavkové“ fotky v roce 1977 a 1978 potěšily na poslední stránce čtenáře Zápisníku. Jediné, co paní Elišku mrzí, je, že autor fotografií, který rád jezdil do Karlových Varů za známými, už není od roku 2009 mezi živými. Zbyly jen vzpomínky, jak se s panem fotografem s velkým „F“ dobře při focení povídalo.
Vzpomínka na kolonádu
Fotografie ze Sadové kolonády má zajímavou historii. Paní Eliška sice věděla, že se dostala na jednu z pohlednic o Karlových Varech, snímek ale neměla. To platilo až do nedávna.
„Album fotografií jsem před dvěma lety koupil v antikvariátu za pár korun. A protože jsme byli dlouhá léta sousedé v jednom domě, tak jsem jí fotku dal,“ uvedl karlovarský historik Stanislav Burachovič. S úsměvem dodal, že teď má album nekompletní, ale nevadí to. Rád totiž udělal někomu radost.
V roce 1970 se Eliška Marešová poznala s Edmundem Janischem, kterého si po sedmi letech známosti vzala. Seznámili se na karlovarském stadionu Závodu míru, kam zašla Eliška s rodiči na lehkoatletické závody. „Běžec mně pak začal nadbíhat. Nevěděl ale, že jsem se zúčastnila soutěží krásy,“ usmívala se při vzpomínce.
Řeč přišla i na to, co se přihodilo některým miss, které se po získání korunky rozcházejí se svým přítelem a najdou si nového. V případě Elišky a Edy to však neplatilo. V době, kdy se seznámili, totiž slečna Eliška žádného přítele neměla, takže se nemohla s nikým rozcházet.
