Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Farář Lukáš Bujna je trochu pesimista, ale zároveň člověk naděje

  9:40aktualizováno  9:40
Až do Hromnic, tedy 2. února, trvají v křesťanském pojetí vánoční svátky. Proto není Nový rok pro sokolovského a chebského faráře Lukáše Bujnu žádným přelomovým datem.

Lukáš Bujna | foto: Martin Stolař, MAFRA

„Zvláštní povánoční oddech v tomto ohledu necítím. Spíše se pokusím vyšetřit si dva až tři dny volna mezi Hodem Božím vánočním a Novým rokem. Jinak se pro mě nic nemění,“ říká.

Bilancujete také svůj vlastní rok?
Ano, ale nikoli na silvestra. Z pohledu církve liturgický rok začíná adventem. To znamená, že křesťané už vlastně žijí v novém roce. Bilancuji spíše na podzim, v listopadu v období kolem Dušiček. Při bohoslužbách se tehdy čtou biblické texty, které odkazují k vlastní smrtelnosti a pomíjivosti světa. To přirozeně vybízí k bilancování a zpytování svědomí.

Když se ohlédneme za starým rokem, jaký podle vás byl ve společenské rovině?
Byl společensky i politicky vzrušený. Velkým tématem zůstává migrační krize. Významnými událostmi byl Brexit či zvolení Donalda Trumpa. Obojí je výsledkem demokratických voleb, je to rozhodnutí svobodných dospělých lidí. Musíme jen doufat, že zvážili důsledky. V našem českém rybníčku pozoruji plíživý rozklad hodnot.

Kterých například?
Ještě před relativně krátkou dobou se jisté hodnoty mohly jevit jako samozřejmé. Zdá se mi, že se plíživě vrací totalita a s ní i to, co bylo ještě v 90. letech úplně nepředstavitelné. Mluvím o vylézání starých komunistických struktur, které neváhají urážet Miladu Horákovou, navrhovat tresty odnětí svobody za urážku hlavy státu a podobně. Připadá mi, jako bychom si téměř třicet let od konce komunistického režimu přestali vážit svobody, bojovat za ni. Spíš se šíří taková ta „blbá nálada“. Přitom bych řekl, že společnost na tom není ekonomicky špatně. Je poměrně zajištěná a my jako bychom kvůli tomu zapomínali, o co usilovat. Třeba o pomoc lidem, kteří ani v zajištěné společnosti sami zajištěni nejsou, upadají do chudoby, topí se v problémech a starostech, s nimiž si nevědí rady.

Lukáš Bujna

Od dětství žije v Karlových Varech, slouží v sokolovském a chebském sboru Církve československé husitské

Vystudoval teologii a religionistiku na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze

K jeho zájmům patří literatura, sám psal a recitoval poezii, publikuje v církevním tisku, vydává liturgické texty, rád poslouchá bluesovou a rockovou hudbu

Vedle kněžské služby se věnuje i práci ve školství, na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Karlovy Vary vyučuje latinu a filozofii

Čím jsou podle vás změny způsobeny?
Možná jde o přirozený cyklus. Historici tvrdí, že existují zhruba třicetileté cykly, kdy začnou mizet živé vzpomínky. Je tu samozřejmě generace, která komunismus pamatuje, ale mísí se jí to se vzpomínkami na vlastní mládí, dobu úspěchů, prvních lásek, startu do života. Střední generace řeší práci a kariéru, někteří pánové kolem padesátky chytají druhou mízu, rozvádějí se a zakládají nové rodiny, možná nemají sílu a čas bojovat za svobodu a za hodnoty, které po staletí definovaly naší západní civilizaci. U mladých lidí mám pocit, že pro ně je komunismus něco jako sci-fi či fantasy.

Proč?
Možná se jim zdá, že teď je svět horší než tehdy. Existují sice tvrdá data, ale ta se mění v abstrakta, pokud nemůžete mluvit s člověkem, který komunismus zažil na vlastní kůži. Řekl bych, že pozvolné ukolébání vede k tomu, že lidé pak ochotněji naslouchají hlasům různých demagogů, falešných proroků, co slibují rychlá, snadná a konečná řešení. Hrozí, že onen cyklus se přehraje zase od začátku a že přijde těžší krize. Zdá se mi, že svět je daleko méně přehledný, než byl dříve. Dobře je to patrné na konfliktu v Sýrii, kde má zájmy několik mocností. Je to modelová situace, jak funguje svět jako celek. Nepřehledné klubko, které je těžké rozplést a jednoznačně říct, která strana je ta „správná“.

Vy pracujete s mladými lidmi. Jaké mají hodnoty?
Mladá generace žije v takzvané klipovité kultuře, za níž stojí rozmach sociálních sítí. Zacházení s informacemi je leckdy povrchní a hodnocení zkratkovité, protože je těžké udržet koncentraci a vidět problémy v souvislostech. To je riziko práce s internetem. Na mladých lidech si cením jejich otevřenosti a citu pro vše, co není předstírané. Platí to i ve vztahu k duchovním věcem nebo k církvi, i když pro jejich rodiče je často církev něco, s čím nechtějí mít nic společného. Asi to souvisí s ateistickou výchovou za minulého režimu nebo rozdmýcháváním vášní kolem církevních restitucí. Pro nejmladší generaci to nehraje roli, naopak je tam velká zvědavost. Bůh, církev, pravda, spravedlnost, láska, to jsou pro ně pojmy neznámé a otevřené nekonečné škále významů v tom, co budou hledat. To je fascinující.

Jak myslíte, že mladá generace změní svět?
Pokud se jejich zdatnost v zacházení s počítačem a internetem přelije do toho, že se budou chtít o problémech dozvědět víc, myslím, že propagandisté a demagogové to s nimi budou mít těžší než s těmi, kteří pasivně přejímají mediální masáž a nechávají sebou manipulovat. Jejich schopnosti by mohly pomoci ozdravit společnost. Celospolečenské souvislosti sice jdou zatím spíše mimo ně, ale to se změní, jak budou dozrávat a rozšiřovat si obzory. Učitelé by je měli povzbuzovat, aby pěstovali kritické myšlení, prosévali informace a hledali pravdu, k níž se nelze „proklikat“ ani „prosurfovat“.

Jaký podle vás bude rok 2017?
Jsem trošku pesimista, na druhou stranu jsem člověk naděje, protože jsem věřící. Přijdou nové krize, očekávám nové výzvy. Projeví se vliv nové americké administrativy, situace na Blízkém východě se bude dál komplikovat, protože Turecko se mění v diktaturu. Lze asi očekávat nový atak uprchlické vlny. Budou prezidentské volby ve Francii, které také řeknou dost o směřování EU, takže si myslím, že to bude rok docela turbulentní.

Musíme s turbulencemi už počítat, nebo je šance, že se vrátíme do starých kolejí?
Nejsem si jistý, jestli by to bylo správné. Jestliže svět staré koleje opustil, dokazuje to, že na nich už také nebylo něco v pořádku. Jakákoli snaha o nostalgický návrat k tomu, co bylo, je vždy jen návratem k vlastní idealizované představě o minulosti. Líbí se mi myšlenka pana profesora Halíka, že krize je šance. Když už se člověk nemůže opřít o vnější jistoty, o to více jej to nutí, aby se snažil postavit svůj život na pevné existenciální základy. To znamená začít se ptát: Proč jsem vůbec tady? Jaký to má smysl? A jak v nejistém světě jako člověk obstát?





Hlavní zprávy

Palačinky z ovesných vloček
Palačinky z ovesných vloček

Sladká a zdravá rychlovka. :)

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.