Předvánoční Cheb má rád. Město má podle něho v adventním čase pozoruhodnou atmosféru.
„Připomíná mi trochu pražskou Malou Stranu nebo Krumlov před deseti dvaceti lety. Na člověka tu dýchne atmosféra, jako v notoricky známých turistických perlách republiky. Ale Cheb má ještě něco, co bychom třeba na Malé Straně už těžko hledali. V centru nejsou jen obchody a kanceláře. Stále tu ještě žijí obyčejní lidé.“
Cheb je také známý svými adventními trhy...
Ano, ty jsou fajn. Stánky s prostorem, kde se mohou lidé sejít, kluziště, kde je možné si půjčit brusle a zajezdit si s celou rodinou, ponocný... Je to pěkný zvyk. Poněkud v rozpacích jsem ale z koncertů, které se zde čas od času konají. Příliš hlasitá hudební estráda podle mého k adventu nepatří. Tohle období je přece spíše časem zklidnění a naslouchání. Lituji ty, kteří bydlí přímo na náměstí.
Jak vnímáte období adventu?
Slovo advent znamená příchod. Je to období čtyř týdnů před Vánocemi, kdy se připravujeme na příchod Ježíše. Kdysi měl advent trochu jiný charakter, lidé se více postili a káli ze svých hříchů, aby byli po všech stránkách připraveni na přijetí toho daru, kterým je příchod Božího dítěte - Spasitele. V poslední době se dostal do popředí spíše aspekt radosti, radostného očekávání. Když o tom tak přemýšlím, přirovnal bych ty přípravy k úklidu.
Máte na mysli tradiční předvánoční smýčení, kdy se myjí okna, drhnou podlahy a ze všech koutů vymetají pavučiny?
To také. Příprava na Vánoce by se však neměla týkat jen materiální stránky, tedy úklidu domácnosti, ale přednostně bychom se měli na příchod Ježíše připravit uvnitř. V srdci. Čím vzácnějšího očekáváme hosta, tím důkladnější by ta očista, úklid a příprava měla být. Někdy se však stává, že lidé mají vzorně uklizený byt, ale nitro, přestože jim hlásí, že něco není v pořádku, ignorují.
Právě advent ale bývá obdobím, kdy se řada z nás snaží o nápravu...
Lidé toho v sobě nosí hodně. Řeší to, co bylo dřív, vracejí se v myšlenkách do dětství a vzpomínají na ty, kteří už tu nejsou. Na řadu z nich doléhají věci, které ještě nejsou vyřešeny. S tím, myslím, souvisí i to, že častěji zajdou do kostela. Sám jsem si všiml, že už první adventní neděli přišlo na mši do Mikuláše mnohem víc lidí. Přišli i ti, kteří běžně do kostela nechodí. Doba, ve které žijeme, s sebou nese určitý nepokoj, neklid, úzkost. Okolí nás ve velké rychlosti zahrnuje podněty, které člověk nestíhá vstřebat. To může vést i k pocitu frustrace a k různým vzpourám. Je třeba srovnat myšlenky a najít správný směr. Teprve, když se člověk dokáže v klidu zorientovat, může porozumět svému životu, dějinám a situacím, které prožívá. V tom zklidnění může pomoci právě návštěva kostela.
V poslední době lidé hodně chodí i na Půlnoční...
Myslím, že většina z těch, kteří přijdou, něco hledají. Chtějí vědět, proč někdo vstane od svátečního stolu, dárků, televize a jde do kostela. Asi cítí, že jim to může nabídnout jiný zážitek, možná si chtějí připomenout tradice.
Jaké bude téma letošní Půlnoční mše?
Je to odvážná něžnost. Něžnost dítěte a odvaha k životu. Uskuteční se v chrámu sv. Mikuláše 25. prosince od půlnoci do jedné hodiny ranní. Bude slavena jako bohoslužba slova otevřená všem příchozím bez rozdílu. Ale ani ti, kteří by chtěli vzít s sebou do kostela děti, nepřijdou zkrátka. Štědrovečerní mše svatá, která bude přizpůsobená rodinám s dětmi, se koná v Mikuláši 24. prosince od 16 hodin.
