Na příchod svého prvního dítěte se Mirka Valašíková Křížová z Chebu připravovala svědomitě. Koupila kočár v moderním a funkčním designu, postýlku ověšenou nebesy, monitor dechu, balíky papírových plen do zásoby a těšila se, jak si mateřství užije. Realita však byla jiná.
Problémy v poporodním období ji přivedly na myšlenku, že je něco špatně. Mladá maminka si v nové roli nevěděla rady. Nerozuměla tomu, proč její dítě stále pláče. Byla na pokraji psychického zhroucení.
„Od chvíle, kdy naše miminko spatřilo světlo světa, stále plakalo. Plakalo v náručí, plakalo samo v postýlce, plakalo samo v kočáru, plakalo, když jsem mu hřála bříško, protože jsem si myslela, že ho bolí. Plakalo při všech mých neohrabaných a těžkopádných pokusech mu porozumět. Došlo to tak daleko, že jsme plakali oba,“ vzpomíná Mirka Valašíková Křížová na první dny po návratu z porodnice.
Bylo to učiněné peklo, říká maminka
Takhle si mateřství opravdu nepředstavovala. Bylo to učiněné peklo. Svému dítěti vůbec nerozuměla, nevěděla, co po ní chce. Po dvou měsících intenzivního pláče na obou stranách se ale rozhodla, že se něco musí změnit.
„Jakoby mě něco osvítilo. Začala jsem si klást otázky, zda to, co dělám, je opravdu správně. Proč bych se měla o své dítě starat tak, jak je zvykem? Proč by mělo spát samo ve své postýlce? Proč ho musím vozit v kočáru? Půjčila jsem si šátek na nošení dětí, naučila jsem se ho vázat a začala jsem svého syna nosit. A začala jsem se chovat podle své intuice a mateřského cítění,“ vypráví maminka.
Výsledky se dostavily. Jakoby se jim oběma podařilo navázat přetrženou nit a po několika týdnech opět začali žít v symbióze, jako to bylo před porodem. Mirka Valašíková Křížová nově nabytou zkušenost pak zúročila po porodu druhého syna.
„Ukázal mi, jak mocná je příroda, jak dokonale a spolehlivě všechno funguje. Od těhotenství přes porod, po přirozenou péči o miminko.“
Své trpce získané vědomosti si nenechala pro sebe. Začala se o ně dělit s ženami, které se ocitly v podobné situaci, jako byla kdysi ona. Nebo jen cítily, že chtějí udělat něco jinak, než podle zažitých pravidel.
U příležitosti Mezinárodního týdne nošení dětí, který už několik let pořádá americká nezisková organizace Babywearing International, se rozhodla, že uspořádá v Chebu dvoudenní osvětový festival o principech spokojeného a láskyplného rodinného života s novorozencem s názvem Být spolu.
Chtěla dostat do povědomí veřejnosti informace o tom, proč je důležité být miminkům co nejvíc nablízku a jak je snadné to udělat. „V průběhu festivalu jsme rodičům, těhotným ženám a jejich partnerům, ale i prarodičům v řadě přednášek a osobních diskuzí předávali vlastní i odborné poznatky, jak předejít potížím spojeným s novou mateřskou rolí,“ vysvětluje organizátorka.
„Dnes rodiče, ale především matky, čelí mnoha problémům, které v podstatě vyvstávají úplně zbytečně. Jde o poporodní deprese, pocit méněcennosti, nízké mateřské sebevědomí, potíže s kojením a mnohé další. Většinu z nich je možné jednoduše řešit,“ říká.
Právě na festivalu se lidé mohli dozvědět, jak na to. „Podělili jsme se o poznatky a zkušenosti, které ukazují, že mateřství a rodičovství může být velmi snadné a radostné už od početí. Těm, kteří přišli, jsme vysvětlili, proč jsou mýty o kontaktním rodičovství pouhými mýty,“ doplňuje Mirka Valašíková Křížová.
