"Šestá hodina odbila, chvalte Hospodina! A zítra přijďte zas, nebo to už neuvidíte. Mějte se krásně. Nashledanou, a něco hezkýho mi řekněte," haleká v těchto dnech z chebské zvonice herec chebského divadla Jindřich Skopec v roli ponocného.
Když se na ni připravoval, nechal se inspirovat obrázky Josefa Lady. "Říkal jsem si, že ponocní nevydělávali tolik, takže neměli úplně teplé kabáty. Ten můj je z pytloviny," popisuje část své garderoby.
K ní patří lněná košile a kalhoty. Na nohou má vysoké kožené boty - půllitry. "Jsou dobré, akorát zespodu je v nich zima. Ale já jsem horkokrevný a ponocní byli na zimu zvyklí," komentuje svou výbavu.
V ruce třímá hůl - sukovici. "Ponocný byl i hlídač. Sledoval, jestli někde nehoří a dával pozor na různé lumpy. Lada ho kreslil se sukovicí, ale třeba na Klatovsku chodil s halapartnou. Někde s ní i zhasínal světla," přibližuje profesi, ke které má teď blízko.
Jak si zjistil, ponocný fungoval také jako dohazovač. Znal dobře noční život a věděl, kdo, kde s kým," dodává potutelně vousatý muž. Zatím za ním nechodí lidé toužící po setkání, ale děti.
Na první pohled je vidět, že se stal jejich miláčkem. Tady je potřeba upřesnit, že důvod jeho obliby je ukryt ve velkých kapsách kabátu, kde má svítící tyčinky, které rozdává. "Já chci taky," hrnou se k němu malí prosebníci.
Každý den stoupá na zvonici a troubí
Na trzích bývá pravidelně stejně jako kolegové, se kterými se střídá, mezi pátou a šestou hodinou odpoledne. Jeho pět minut slávy přichází těsně před šestou hodinou.
Tou dobou vystoupá po schodech na zvonici uprostřed náměstí, kde zpoza trámu vytáhne provaz a rozezní zvon. Lidé, kteří ho zdola sledují, už pak čekají, kdy se ve štítu střechy zvonice rozsvítí další světelná tabulka s číslem na adventním kalendáři.
Krátce nato se Jindřich Skopec zhluboka nadechne a zatroubí na víc než půl metru dlouhý buvolí roh, opatřený kovovým náústkem se strojkem. Zvuk nesoucí se náměstím má sice daleko do troubení rohů při útoku na pevnost Minas Tirith ve filmu natočeném podle Tolkienova Pána prstenů, ale i tak se stal po prvním týdnu adventu očekávaným bodem předvánočního programu.
"Je tu víc lidí než loni, děje se tu víc věcí. Chebané jsou zvědaví lidé, o novinky se zajímají, je tu radost něco vymyslet a zkusit," pochvaluje si příležitostný ponocný.
"Zatím mám pocit, že jsou spokojeni a že je to baví. Třeba kluziště, oheň, u kterého se lze zahřát. Téměř denně tu vystupují školáci, na které se chodí dívat jejich příbuzní. I pro děti je dobré, že mohou předvést to, co se naučily," dodává.
