Loketský farář Jiří Majkov a archeolog Filip Prekop drží historickou fotografii s pohledem do kostela sv. Michala v místě, odkud byla pořízena. Improvizovaný kostel byl vytvořen na půdorysu základů kostela zničeného po válce armádou. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Sdružení skládá ze střípků osudy obyvatel zaniklého Lauterbachu

  • 11
Hlavně nezapomenout. S takovým cílem skládají historii zaniklého hornického města Slavkovského lesa členové spolku Terra Incognita. Prostřednictvím výzkumů i pamětníků oživují Lauterbach, který jako jediný násilně zcela zanikl po nuceném vysídlení obyvatel v letech 1946 - 1948. Lidé uvidí novinky na výstavě.

Město Lauterbach, později Čistou na Sokolovsku, dokázala armáda srovnat se zemí během jednoho dne roku 1948. Natočila přitom instruktážní film Boj o osadu, který konec Lauterbachu dokumentuje.

I přes důslednou demolici z něj zůstala řada připomínek, třeba suterény domů nebo studny. Díky členům sdružení Terra Incognita teď ožívají i osudy lidí, kteří v tamních domech žili. Ozvalo se už několik pamětníků, jejichž příběhy postupně zapracovávají do internetového průvodce městem.

„Jejich svědectví je pro nás novým úžasným pramenem, který nejvíc chybí, ale nečerpáme jen z něj. Nejdůležitější bylo vytvořit základ a přiřadit domům čísla popisná,“ uvedl člen sdružení Filip Prekop, který je archeologem Národního památkového ústavu v Lokti.

Například díky Američance Holly Vives je nyní jasné, že dům číslo 42 vedle hřbitova patřil rodině Pimplových. Holly Vives se sdružení ozvala po rozhovoru se svou babičkou Annemarií, která musela Lauterbach opustit, když jí bylo pět a půl roku.

„Lidé tam byli šťastní, ale byli velice chudí. Annemarie pamatuje, jak její teta Mary a strýc Paul dojížděli za prací až do Karlových Varů. Teta pracovala jako pokojská a strýc jako pekař v jednom z místních hotelů,“ popsala Annemariina vnučka.

Annemarie si vybavila například to, že během války pomáhala společně s babičkou židovským vězňům, i to, jak rodina ukrývala před vojáky maso. Rodné město musela Annemarie opustit v noci, kdy ji vojáci naložili společně s prarodiči na korbu náklaďáku.

Lauterbach v obrazech

  • Archeologické pracoviště loketského Národního památkového ústavu (NPÚ) společně s partnery zahájilo v pondělí ve vestibulu hejtmanství výstavu Hornický revír Lauterbach/Čistá.
  • Výstava potrvá do 30. června a ukazuje nejnovější archeologické nálezy NPÚ ze zaniklého města Lauterbach i blízkého rudného dolu Jeroným.
  • K vidění tam jsou také obrazy Heleny Kočandrlové, inspirované tímto místem kraje.
  • Internetového průvodce městem najdou zájemci na adrese lauterbach.terra-incognita.cz

„Pamatuje si, jak jí voják před nástupem na korbu náklaďáku vytrhl panenku z rukou a nedovolil jí vzít si ji s sebou. Každý tam byl důkladně prohledán a obrán o všechny cennosti,“ uvedla Holly Vives.

Po několika dnech v otřesných podmínkách a přesouvání z místa na místo se Annemarie a její prarodiče setkali s ostatními příbuznými až v Münsteru, a to díky Červenému kříži. Annemarie tam žila do svých 27 let. Později se svým mužem a třemi dětmi odešli do Ameriky.

Terra Incognita se zaniklým městem zabývá od roku 2012 a archeologové se v něm pustili do několika průzkumů. Během prací tam šťastnou náhodou potkali Gerdu Volz, rozenou Heipl, s manželem, která šest let žila se svojí matkou v domě č. p. 292.

„Dům patřil rodičům její maminky, manželům Püffovým. Posledním provozem v přízemí byla pekárna. Rodina Gerdy Heipl z matčiny strany bydlela v Lauterbachu nejméně od roku 1847,“ uvedl Filip Prekop.

Zatím posledním svědectvím, které spolek získal, je příběh rodiny Stowasserů. Ti byli z Lauterbachu odsunuti mezi posledními.

„Do odsunu odešli moji rodiče, moji dva sourozenci a dědeček - otcův otec ve věku 85 let, bývalý starosta obce. Tento odsun však skončil ve Dvorech u Karlových Varů. Z prostého důvodu - Německo již odsunuté nepřijímalo,“ popsala Helena Baránková.

Rodina se musela poté mnohokrát přesouvat do různých míst republiky. Nakonec skončila nedaleko Lauterbachu, a to v Hájích u Krásna.