Komise smetla ze stolu všechna předcházející rozhodnutí, která Janíkovi přiznávala jen lehkou závislost na pomoci druhých, a rozhodla o tom, že invalida je na pomoci druhých těžce závislý. O boji invalidy proti úřadům informovala jako první redakce MF DNES.
Trápení Radka Janíka způsobilo prasklé lano, které na něj při práci spadlo z jeřábu. Ještě dnes se diví, že žije. Náraz mu těžce pochroumal záda. Následovala série operací. Následkem úrazu postupně přestal chodit a nakonec skončil na vozíku.
„Těsně po operacích to ještě šlo. Sice v bolestech, ale alespoň jsem zvládal chůzi. Můj zdravotní stav se však rychle zhoršoval. Levá noha úplně ochrnula. Pravou sice cítím, ale nemám v ní žádnou sílu. Nemohu se na ni postavit. Se vším mi musí pomáhat žena,“ popisuje své trable devětatřicetiletý Janík. Má takové bolesti, že musí brát opiáty.
Problém pro něj představuje i tak banální věc, jako je toaleta, na kterou musí ze svého bytu v patře do přízemí. „Navíc se mi po dvanácti letech vrátila epilepsie,“ hořce se usmívá Janík. Poté, co zjistil, že se už na nohy nepostaví a bez pomoci manželky se neobejde, požádal Úřad práce v Aši o příspěvek na péči.
„Dostal jsem ten nejnižší stupeň. Byl jsem jen lehce závislý na pomoci druhých. To jsem ještě chodil o francouzských holích. Pak se ale můj stav opět zhoršil a já skončil na vozíku. V létě 2013 jsem tedy požádal o zvýšení příspěvku,“ pokračuje Janík.
Jenže tentokrát mu už úředníci nevyhověli. Radek Janík je přesvědčen, že na vině je posudek sociální pracovnice, která jej tehdy v rámci sociálního šetření doma navštívila.
„Do zprávy napsala, že se doma pohybuju o francouzských holích. Ale já neudělám krok, nevydržím stát ani minutu. Navíc jsem tehdy žádné berle doma ani neměl,“ kroutí hlavou Janík.
Úředníci dali razítko od stolu, neviděli mě, rozčiluje se invalida
Poté, co se odvolal, ho opět nadzdvihlo rozhodnutí, které stanovisko ašských úředníků potvrdilo. „Dali na to razítko rovnou od stolu, aniž by se kdokoli přišel podívat, jak to se mnou vlastně je,“ rozčiluje se Janík.
On i jeho žena Jana se domnívají, že v jejich případě selhal úřední aparát. Nikdo jim prý nepomohl, nikdo neporadil. Problémy už přerostly v osobní antipatii. Janíkovi se zařekli, že k sobě domů žádné úředníky z ašské pobočky úřadu práce nepustí. Tvrdí, že jsou proti nim zaujatí.
Když ale přišlo další odmítnutí z Opavy, kam úředníci kvůli podjatosti případ zaslali, rozhodl se Janík, že už bude veškeré materiály komisím předkládat osobně.
Opět se odvolal. „Pak najednou přišla zpráva, že kvůli mně zasedne komise v Plzni. Prý jim nesedí stupeň závislosti s mojí diagnózou.
Vzal jsem všechny lékařské zprávy, doporučení, posudky, odvolání a jel. Chtěl jsem, aby ti, kteří budou rozhodovat, na vlastní oči viděli, jak na tom jsem,“ vysvětluje Janík. A vyplatilo se.
Poté, co neurolog zkontroloval jeho stav, se komise shodla na tom, že ašskému invalidovi patří natrvalo třetí stupeň závislosti.
„Byly to dva roky boje, neustálého odvolávání, psaní vyjádření a shánění posudků,“ charakterizoval svůj život v posledních letech Radek Janík. „Bez mojí ženy, která mě ve všem podržela, bych to nedokázal. Teď je konečně oficiálně pečovatelkou na plný úvazek.“
Lidem, kteří se ocitnou v podobné situaci, Janík vzkazuje, aby se nevzdávali. „Člověk nesmí přestat věřit a musí bojovat do posledního dechu. Je to těžké, ale pokud jste v právu, spravedlnost přijde,“ věří.
„Taky bych všem doporučil, aby nikdy nedávali z ruky originály lékařských zpráv a pečlivě je schraňovali. Mně se osvědčilo, že jsem při posledním jednání předložil úplnou zdravotní dokumentaci,“ dodává Janík.
