Na smutné místo dorazil Zdeněk Kovařík spolu s desítkami politických vězňů, kteří v Jáchymově ztratili svá nejlepší léta, přežili a ještě jim zůstaly zbytky zdraví a síly.
"Velitelé byli bestie podobné esesáckým z koncentračních táborů," vzpomíná na Věž smrti Kovařík. Co museli muklové vydržet, se podle něho dá jen těžko převyprávět a vysvětlit.
"Mlátili jsme patnáctikilovými kladivy do barelů. Skládali materiál z aut nebo nakládali na vagony v dešti, v mrazu. Bylo to krušné. Pracovali jsme šestnáct nebo sedmnáct hodin denně. Po vyfárání ze šachty jsme třeba ještě museli kopat kolem celého tábora příkop, aby se zjistilo, jestli a kudy se při útěku muklové podkopali," líčí Kovařík.
Původně dostal za odbojovou činnost jedenáctiletý trest. Se skupinou skautů posílal výhružné dopisy bolševickým funkcionářům a sháněl zbraně, aby mohl přejít přes hranice na Západ. Komunisté ho bedlivě sledovali i dlouho poté, co ho z lágru pustili.
Udal ho později známý spisovatel Filip
Miroslav Moravec byl odsouzen za spolčení a pokus o zběhnutí do ciziny na pět let. Sloužil u pétépáků, když ho udal Ota Filip, pozdější známý spisovatel. V tvrdých podmínkách v Jáchymově pak odpracoval dva roky v takzvaném komíně, kde se uran dobýval.
"Prostřelovali jsme chodbu, těžili rudu sbíječkami. Ale měl jsem i štěstí na platové podmínky. Za táborové peníze jsem si mohl v kantýně koupit třeba tenké párky, které jinak v komunistické republice nebyly k mání," vzpomíná muž
Moravcovi se vrací vzpomínky například na tresty za to, že si muklové nosili ze šachty na barák odřezky dřeva, aby měli vůbec co přikládat do kamen. Nebo jak si ozdobili chlebem prostinký vánoční stromek a bachař jim ho rozšlapal. Nikdy komunistům nezapomene, co všechno musel prožít.
V Jáchymově v sobotu pro pobavení rozdával okopírované drsné kreslené vtipy, jejichž terčem jsou právě komunisté. "Mám jen půlku plic a prodělal jsem rakovinu tlustého střeva. Jinak jsem celkem spokojený. Mám tu výhodu, že všechno beru s humorem. Někdy šibeničním," usmál se Miroslav Moravec.
Bratr zemřel na jáchymovskou nemoc
Karlu Hásovi z Klatov bylo devatenáct let, když ho zatkli. Dostal tři roky za úvahy o útěku do ciziny. "Byli jsme potrestáni s bratrem za stejnou myšlenku. Brácha byl v té době na vojně a psal mi, abych na něj počkal. Dopisy byly kontrolované."
K útěku se nedostal, i když se jel několikrát podívat k hranicím, jak se střídá pohraniční stráž. Státní bezpečnost už ho ale sledovala. "Já seděl v Plzni na Borech. Ale můj bratr v Jáchymově a brzy poté, co ho po čtyřech letech propustili, zemřel. Doktor řekl, že na jáchymovskou nemoc," vypráví Karel Hás.
Pracovní tábory vznikaly na Jáchymovsku a Hornoslavkovsku od roku 1949. Prošlo jimi více než 60 tisíc odsouzených, z nichž 4,5 tisíce nelidské podmínky nepřežilo.
Jejich utrpení dnes symbolizuje památník Brána ke svobodě a patnáct kamenů připomínajících komunistické lágry v Jáchymově a okolí.
