O symbol jara už lidé moc nestojí, říká muž s přezdívkou Pan pomlázka

  • 14
Doby, kdy Jaromír Váchal z Chodova na Sokolovsku pletl 800 pomlázek ročně, jsou dávno pryč. V posledních letech jich průměrně vyrábí 150 až 200. Velikonoční tradice už tolik netáhnou a zájem o tento symbol jara slábne.

„Jsou dny, kdy přijdou třeba jen dva lidé,“ říká posmutněle energický pletač, kterému lidé v okolí přezdívají Pan pomlázka. Letos se na zájmu, respektive nezájmu o jeho proutěné výrobky podepsalo i počasí. „Lidem se do toho marastu nechce,“ vysvětluje.

Jako každý rok den co den vysedává ve své chatě v zahrádkářské kolonii a plete. „Zhruba stovku pomlázek, které udělám, tak jako tak rozdám kamarádům,“ doplňuje.

Pomlázky i proutěné košíky vyrábí Jaromír Váchal už třiapadesát let. Naučil se to od starších ve vesničce Podrážnice nedaleko Horšovského Týna, kde 22 let bydlel. Spočítat, kolik výrobků z proutí za 53 let vyrobil, je nemožné.

„V letech, kdy byl zájem o pomlázky největší, mi pomáhala dcera. I dnes mě občas vystřídá,“ říká Váchal a bere do ruky osm proutků, ze kterých za okamžik vznikne krásná pomlázka.

Pomlázku z osmi proutků uplete i poslepu

„Je to jednoduchý. Vezmeš proutek zprava, dáš ho mezi dva další vlevo a spodem zpátky doprava. A pak to samé uděláš z druhé strany. Ale pozor, nesmí se ti překroutit proutky. To musíš důkladně hlídat, jinak se pomlázka nepovede,“ popisuje a zároveň překládá proutek přes proutek.

Pak bere do ruky dvanáct proutků. „Postup je stejný, jenom je nedáváš mezi dva, ale tři krajní,“ upřesňuje. Nic složitého na tom prý není. „Pomlázku z osmi proutků dokážu udělat prakticky poslepu,“ potvrzuje Váchal.

„Tak si vyber pomlázku, kterou dostaneš v pondělí na zadek,“ vyzývá vnučku starší muž, který si k Jaromíru Váchalovi přišel vybrat symbol jara. Vnučka se ale ošívá, do vybírání se jí moc nechce. „Tak vyberu sám. Tahle vypadá hezky,“ ukončuje nákup. Výrobci pak zaplatí symbolickou cenu za jeho úsilí. Pro zbohatnutí to Jaromír Váchal nedělá. Práce s proutím ho prostě baví. A stojí také spoustu času.

„Jenom nasbírat proutí je docela dřina. Chodím na něj do Nové Role, Vintířova, prostě všude v okolí, kde rostou,“ vysvětluje košíkář. Vedle tradičního vrbového proutí používá i pružnější větvičky okrasné dřeviny. „Ani nevím, jak se jmenuje. Ale pomlázky jsou z těchto proutků dobré,“ říká.

V tradici košíkářů bude pokračovat pětiletý vnuk

Další šichta jej čeká s přípravou pentliček. Padne na to několik rolí krepového papíru, který velkým nožem nakrájí na úzké nudličky. Ty pak zručně splete a každému zákazníkovi je k pomlázce přidá. „Mohl bych je rovnou navázat, ale v tom počasí by se jim rozmočily,“ vysvětluje Jaromír Váchal. Jenom přípravy na Velikonoce mu zaberou půl měsíce.

I když Jaromír Váchal vyrobil už tisíce pomlázek, na jeho zahradě byste nenašli takzvaný pomlázkovník. Tedy strom, který vznikne zasazením spletených proutků. Ale na okolních zahradách, jejichž majitele každoročně pomlázkami zdarma zásobuje, jich pár roste.

A Jaromír Váchal ochotně vysvětluje, jak si podobný netradiční strom vypěstovat. „Pomlázku musíš do třetiny rozplést. Proutky pak zasadíš do země, ony se chytnou. Jen je zapotřebí z budoucího kmene odstranit očka, aby kvetla pouze koruna,“ líčí postup pletač.

O další generaci košíkářů je v podobě Váchalovy dcery postaráno. Na řadě je ale jeho pětiletý vnuk. „Toho to ale musí naučit dcera,“ dodává Jaromír Váchal.