„Doneslo se mi, že někdy v roce 1987 či 88 vznikl klub v Praze. Já už tehdy šířil na Karlovarsku mírové myšlenky Johna Lennona, takže jsem měl zájem založit jeho klub také u nás. Jenomže než jsem se rozkoukal, přišla sametová revoluce,“ vzpomíná Jiří Klsák.
Zakladatelé pražského klubu to ovšem před listopadem 1989 neměli vůbec jednoduché. Jejich počínání bedlivě sledovala tehdejší státní bezpečnost. Osmého prosince 1988 také první oficiální prezentaci mírového klubu rozprášila.
Bezprostředně po sametové revoluci sedl Jiří Klsák ke stolu a napsal dopis do Prahy. A odpověď přišla. „Napsali mi, že zájemců o zřízení klubu je v Karlových Varech víc. Mě oslovili, abych je pomohl zorganizovat,“ pokračuje Klsák.
Žádné poplatky, členem klubu mohl být kdokoli
První schůzka Karlovaráků, kteří měli zájem pracovat v mírovém klubu, se podle Klsákových vzpomínek uskutečnila v dubnu 1990 v budově dnešního muzea Zlatý klíč. Přišly na čtyři desítky příznivců Johna Lennona. A Jiří Klsák byl rovnou při první schůzce zvolen předsedou klubu. Jeho zástupci se stali Martin Valášek a Jan Cabalka.
„Řídili jsme se podle stanov mírového klubu založeného v Praze. Ovšem jenom volně. Takže se u nás neplatily žádné členské poplatky, členem klubu se mohl stát kdokoliv, kdo se jím cítil být,“ říká Klsák.
Zbývalo jen vybrat místo, kde by si příznivci britského zpěváka uctívali jeho památku. Nakonec mezi několika návrhy vyhrála zeď u Alžbětiných lázní. „Našli jsme společnou řeč jak s tehdejším ředitelem lázní, tak s vedením Správy lázeňských parků,“ říká Klsák.
A tak si mohli i Karlovaráci 8. prosince každého roku připomenout památku Johna Lennona.
A co se za téměř 25 let změnilo? V podstatě nic. Jiří Klsák je stále předsedou Mírového klubu Johna Lennona, jeho příznivci si jej stále připomínají u zdi Alžbětiných lázní, jenom jejich počet za ta léta trochu klesl.
„Někdy se nás sejde deset, jindy třeba jenom tři. Ale spousta lidí se při akci zastaví a zavzpomíná. Anebo obdivují můj magnetofon Sonet duo, na němž pouštím písničky Beatles a Johna Lennona. Ale jeho ohníček ještě stále doutná. A já věřím, že jednou zase zahoří. I když už to asi nebude ten mladistvý plamen,“ dodává Jiří Klsák.
