Měl by se totiž stát členem týmu, který bude v brazilském městě Curitiba točit dokument ze seriálu České stopy právě o Vladimíru Kozákovi. Spolupráce s tvůrci pořadu Vladimírem a Kamilou Šimkovými navázal už před rokem na Tourfilmu.
„Tehdy mi Vladimír řekl, že jsem jediný, kdo ví, kde je Kozákův hrob a že prý o něm chystají dokument,“ vzpomíná Pavel Vaculík. To jej přinutilo, aby se začal doslova prohrabávat stovkami stránek poznámek ze svého prvního pobytu v Brazílii. Přesnou lokaci místa, kde od roku 1979 odpočívá český etnolog, naštěstí našel. Jenomže z cesty nakonec kvůli nedostatku peněz sešlo.
Letos v březnu se Vaculíkův telefon rozdrnčel znovu. „Čau, vyšlo to, jedem!“ lakonicky mu sdělil Vladimír Šimek.
„Pavel Vaculík pro nás a tento filmový materiál představuje zásadní expertní přínos. Jako jediný disponuje místními znalostmi, pro náš štáb velice důležitými. Jeho účast zde je tedy nezbytně nutná.“
Tak zní část dopisu, který přišel z České televize na krajský úřad, kde Pavel Vaculík pracuje. A ředitel úřadu Roman Rokůsek Vaculíkově účasti na expedici požehnal.
„Nikdy bych nevěřil, že se ještě někdy do Brazílie podívám. Rád bych se potkal s lidmi, se kterými jsem zde spolupracoval při prvním pobytu. Ale zřejmě už nežijí. Možná, že se mi podaří najít jejich potomky,“ říká etnolog.
Láká ho ale také to, že se znovu setká s výsledky práce Vladimíra Kozáka, který za více než půlstoletí pobytu v Brazílii nashromáždil úctyhodnou sbírku nejrůznějších artefaktů.
„Téměř 40 tisíc obrazů, soch, předmětů denní potřeby Indiánů, hudebních nástrojů, zbraní či ozdob,“ namátkou vypočetl Pavel Vaculík. Sbírkou doslova napěchoval svůj dům v Curitibě, v jehož garáži stálo ještě relativně nedávno auto s mezinárodní poznávací značkou CS.
Rodák z Bystřice natáčel Indiány
Vladimír Kozák, rodák z Bystřice pod Hostýnem, namaloval řadu obrazů a natočil kilometry filmů o mnohdy už neexistujících indiánských kmenech z Brazílie. Jedním z nich byl i Xetá. Jeho příslušníci žili na úrovni doby kamenné.
Pavel Vaculík byl pouze krůček od toho, aby se před 18 lety setkal s posledními čtyřmi lidmi z tohoto kmene. Ti ale na poslední chvíli domluvenou schůzku zrušili. „Prý už nechtěli vzpomínat na minulost,“ vysvětlil Vaculík.
Kozák chtěl jako český vlastenec nabídnout své sbírky také Čechům. Komunisté mu ale pouze vzkázali: „Přivezte to na hranice.“ A tak téměř jedinou památkou na Vladimíra Kozáka jsou kopie některých filmů, které Pavel Vaculík přivezl před 18 lety z Brazílie. A také ulice, které v Bystřici pod Hostýnem nyní nese Kozákovo jméno. Mimochodem - v brazilské Curitibě ji měli už před dvěma desítkami let.
