Eduard Frisch, dlouholetý zkušební komisař pro zbrojní průkazy.

Eduard Frisch, dlouholetý zkušební komisař pro zbrojní průkazy. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Lidé se začínají bát, pozoruje zkušební komisař střelců současnou situaci

  • 64
Už více jak dvacet jedna let učí a zároveň zkouší Eduard Frisch zájemce o zbrojní průkaz. Bylo jich už přes tisíc. A přichází jich stále víc.

Od prvního srpna začne platit novela, která upravuje pravidla pro zkušební komisaře. Co si o ní myslíte?
Má za úkol sjednotit zkoušky napříč republikou. Když to řeknu diplomaticky, zřejmě docházelo k nejednotnému výkladu provádění praktické části zkoušky odborné způsobilosti na zbrojní průkaz. Po uchazečích se chtělo více, než vyžadoval právní předpis. Někteří komisaři si pletli zkoušku odborné způsobilosti o vydání zbrojního průkazu se zkouškou na zkušebního komisaře, ta je samozřejmě těžší.

V praxi to tedy vypadalo jak?
Docházelo k situacím, kdy byl žadatel tak zkoušen, až udělal chybu. Jsem dokonce přesvědčen, že u některých komisařů docházelo k záměrnému manipulování s žadatelem. Někteří komisaři jsou pyšní na to, kolik lidí už vyhodili. To přece nejde, to není účelem zkoušky.

Nervozita ze zkoušky se střelnou zbraní je asi značná, že?
Zkouška není od toho, někoho ponížit, s někým manipulovat, ale řádně ho dle zákona přezkoušet. Komisař je takový, jaký je ve skutečnosti člověk. Někdo tuto zodpovědnou a náročnou práci unese, a někdo ne. Svým razítkem potvrzujete odbornou způsobilost, je to velká odpovědnost, ale to neznamená, že musí být komisař „katem“.

Tuto práci děláte už téměř dvaadvacet let. To už je zkušenost, která se asi hodí.
Zbraně mám rád od svého mládí. Když mi ke zkoušce přijde člověk, kterého jsem v životě neviděl, a já mu dám pokyn, aby předvedl bezpečnou manipulaci se zbraní, tak za dvě až tři vteřiny poznám, zda to umí, nebo ne. Znejistit, zmanipulovat žadatele při našich znalostech není problém, ale to přece není účelem zkoušky.

Takže se i stávalo, že si někteří uchazeči přijeli udělat zbrojní průkaz k vám, i z jiného kraje?
Měl jsem člověka, který podle svých slov neudělal už osm zkoušek. A přitom u zkoušky zazářil a vše uměl.

Kromě morálního kreditu komisaře, nehrají v tom roli i peníze?
Samozřejmě. Komisař má ze zákona odměnu od žadatele šest set korun za provedenou zkoušku, platí se také za pronájem střelnice.

Věřím, že ale i vy jste několik lidí od zkoušky vyhodil.
Ano, setkal jsem se s žadateli, kteří znalosti neměli, a zkouška byla proto předčasně ukončena. Žádný slušný komisař si nevezme na triko, že dostane zbrojní průkaz někdo, kdo by ho mít neměl.

Na čem zájemci nejčastěji vyhoří?
Časté jsou problémy s dodržením bezpečnosti, s kontrolou zbraně (nevyndání zásobníku, míření do bezpečného prostoru, bezdůvodné sahání na spoušť). Jsou to často elementární zásady, o to více na nich dbáme.

V posledních dvou letech roste podle statistik v Karlovarském kraji počet držitelů zbrojního průkazu a i palných zbraní. Je nárůst znát?
Nejdříve je třeba říct, že nejvíce zbraní a zbrojních průkazů bylo v republice v roce 2010, více jak 311 tisíc držitelů zbrojních průkazů. Roky poté čísla padala a pád se zastavil až někdy v roce 2015, kdy opět začala růst. Po revoluci tu byla velká euforie, zbraň byla téměř módní záležitostí. V devadesátých letech byly u některých komisařů zkoušky velmi benevolentní, zbrojní průkazy se některým žadatelům téměř rozdávaly. Věřím, že už je to minulostí. S tímto problémem jsem tehdy velmi bojoval, avšak marně. Nikdo na to neslyšel.

A ty poslední dva roky, kdy čísla opět po letech propadů rostou?
Uchazečů je dvakrát tolik, co dříve. Ale musíme zase připomenout jejich úspěšnost při zkouškách, která je tak okolo padesáti procent, je to tím, že téměř třetina lidí jen podá přihlášku, ale nepřijde, další téměř třetina nezvládne testy.

A co poměr muži versus ženy? Stojí i ony o zbrojní průkaz?
Přesná čísla nevím, ale je pravdou, že na téměř každé zkoušce je buď jedna, či i několik zástupkyní něžného pohlaví. A to dříve nebývalo běžné.

Svěřují se vám uchazeči, proč chtějí zbraň?
Je to jednoduché. Lidé se podle mého začínají bát, do jaké míry oprávněně či neoprávněně, na to mám svůj vlastní názor, který ale nechci ventilovat. Nechci být osočen z toho, že vyvolávám či podporuji nějakou hysterii. Já jen konstatuji, že tu nárůst opravdu je. Zbraně chtějí dnes i lidé, kteří by se jich dříve ani nechtěli dotknout.

Dá se tedy říct, že za zvýšeným počtem uchazečů je současná bezpečnostní situace v Evropě?
Je to obava o sebe a své blízké. Policisté opravdu nemohou být všude. Řeknu to takto, kamion holýma rukama nezastavíte. Teroristu se zbraní v ruce také nezastavíte. Kdyby měl tenkrát v redakci Charlie Hebdo někdo v šuplíku samonabíjecí pistoli nebo revolver, mohlo to být všechno jinak. Lidé vidí, co se okolo nich děje a chtějí být připraveni, na tom není nic špatného. A není to jen vyhraněná skupina lidí, u zkoušek potkávám lékaře, manažery, dělníky, řemeslníky, profesionální vojáky i policisty.

Jedním z argumentů příznivců zbraní před případným omezením je to, že se s legální zbraní útoky stávají jen výjimečně. Ale dva roky zpátky zemřelo sedm lidí, včetně útočníka, v Uherském Brodu. A on ji měl legálně.
Já svým razítkem potvrzuji, že je žadatel odborně způsobilý. Lékař ztvrzuje, že je žadatel zdravotně způsobilý. Podle mého názoru, ten útočník už dávno mít zbraň neměl, byl to nemocný člověk. Na základě této události byla přijata novela zákona, která dává policii větší pravomoci, kdy příslušník policie je oprávněn zadržet zbraň (§ 56 odst. 2 písm. a).

Měla by tedy být kontrola u lékaře častější?
Teď si proti asi sobě poštvu střeleckou veřejnost. Jsem si toho vědom, ale přestože jsem velmi liberální člověk, tak si myslím, že mít zbrojní průkaz na deset let není správné. To mi připadá jako populismus některých politických stran před volbami. U nás byl vždy zbrojní průkaz vydáván na pět let.
I tady se ale dá argumentovat, že i pět let je dost. Ale je tu možnost, aby příslušný útvar policie vyzval držitele zbrojního průkazu, aby se dostavil ke svému posuzujícímu lékaři a podrobil se lékařské prohlídce. Deset let je příliš dlouhá doba. Vím, že mě budou lidé kamenovat, ale za svým názorem si stojím.

Přesto, strach veřejnosti vůči palným zbraním je poměrně vysoký.
Je to velice démonizované. Kolik lidí zemře ročně na následky střelného poranění? Nebudu se bavit o autonehodách, ale to se i více lidí utopí. Statistiky jsou zneužívané. Tady jde o naši společnost. Pokud se někdo rozhodne, že někomu ublíží, vezme si nůž, sekeru, mačetu nebo kamion, tak ho holýma rukama nezastavíte. Jen vycvičený člověk s palnou zbraní se mu může postavit a zastavit ho. Nejhorší zbraní je člověk člověku.

Nedávno byla velice propíraná i změna ústavy, která má upravit držení zbraní. Co si o tom myslíte?
Věřím, že to může pomoci. Bruselský diktát se mi příčí, že se zakážou třicetinábojové zásobníky nebo sklopné pažby. To nemá nic společného s bojem proti terorismu. Naopak slušné lidi to odzbrojuje. Teroristé nepoužívají legální palné zbraně, žádná regulace se jich naprosto netýká. Je otázka, do jaké míry je to politický populismus jedné politické strany, která s tím přišla. Na druhou stranu, stát o držiteli zbrojního průkazu a zbraní ví vše důležité, že je odborně i zdravotně způsobilý, že je bezúhonný, spolehlivý i jaké má zbraně.

A jak se vy sám vidíte téma zbraní a České republiky?
My máme jeden z nejlepších zákonů ohledně zbraní na světě. U nás splníte poměrně přísné zákonné podmínky a policie vám zbrojní průkaz musí vydat. Je pravda, že to síto je náročné, jen otázek u písemného testu je téměř 500. A pokud někdo bude chtít zneužít palné zbraně, určitě se nebude zdržovat složením zkoušky odborné způsobilosti o vydání zbrojního průkazu.