Během té doby odkryl řadu pozapomenutých osudů lidí, kteří tehdy při obraně republiky položili životy nebo si z potyček s místními nacisty odnesli vážná zranění. Svoje poznatky shrnul do knihy s názvem Morový rok. Vyjít by měla ještě letos. Milovníkům regionální historie slibuje, že bude stát za to.
Proč jste si vybral tento region?
Žiji zde od svého narození a novodobým dějinám tohoto regionu jsem věnoval nemálo času. Rok 1938 v této oblasti mne zajímá dlouhodobě. Díky našemu historickému klubu a také kamarádovi a „otci“ muzea v Habartově Jiřímu Převrátilovi se věnuji i dějinám četnictva. A právě z řad četníků pocházelo nemálo obětí tehdejších událostí. Na Sokolovsku a zčásti i Karlovarsku a Chebsku zahynula v nevyhlášené válce s nacistickými teroristy v době tzv. henleinovského puče v září 1938 spousta lidí. Některé z těchto incidentů již samozřejmě byly zpracovány jinými autory, mně se podařilo nalézt mnoho dalších zajímavých materiálů, případů či lidských osudů z oné doby, které mnohdy starší zpracování upravují či opravují. Snažil jsem se jít do co největších detailů. Vedle popisu samotného případu jsem se snažil představit i jejich hlavní aktéry, mnoho času jsem například věnoval hledání příbuzných zabitých četníků. Kniha je proto také plná unikátních fotografií, řada z nich ještě nikde publikována nebyla.
To musela být mravenčí práce. Byl jste na to sám?
Na knize Morový rok s podtitulem Kronika roku 1938 na Karlovarsku a Sokolovsku pracujeme společně s Josefem Mackem, který zpracovává právě Karlovarsko. Zaměřili jsme se nejen na boje mezi henleinovci a československými ozbrojenými silami v září 1938, ale i na vykreslení událostí, jež tomu tragickému měsíci předcházely. Poukazujeme například na několik zajímavých špionážních afér či politicky motivovaných hromadných rvaček. Podařilo se nám shromáždit tolik unikátních informací, že nakonec pravděpodobně vyjdou knihy dvě, první a druhý díl Morového roku. Jedna publikace by byla příliš obsáhlá. Vždyť jen samotné Sokolovsko má kolem pěti set stránek, včetně takřka osmi set fotografií.
Vladimír BružeňákPhDr. Vladimír Bružeňák se narodil v roce 1975. Po základní a střední škole absolvoval PF UJEP v Ústí nad Labem. Pracuje jako učitel dějepisu, českého jazyka a literatury na Gymnáziu Sokolov. |
Jaké příběhy kniha nabídne?
Konkrétně na Sokolovsku jsem se snažil podrobně a i za použití často nepublikovaných materiálů zpracovat události v Habartově, na Bublavě, Chodově, Kraslicích a v Krajkové. Ale věnuji se i poměrně málo známým či zcela neznámým incidentům v Kynšperku, Krásně, zaniklém Smrkovci či na Přebuzi. Nejsou to tedy jen ty nejznámější případy ozbrojených srážek henleinovců a četníků.
Asi mým největším úspěchem je, že se mi podařilo dohledat životní osudy dvou četníků zabitých na Bublavě - Františka Nováka a Josefa Brčáka. Po dlouhém pátrání jsem našel i jejich fotografie. Zajímavé je, že Josef Brčák měl například dítě s chebskou Němkou. Když jej zabili, tak ta žena měla nemalé problémy jak s českými, tak s německými úřady. Nalezl jsem i fotografie a vypátral osudy vojáků zavražděných svým německým kolegou ve zbrani v Krajkové či statečného velitele krajkovské četnické stanice Petra Hladíka, který sám proti přesile bránil svou stanici. Tehdy to přežil, ale jeho osud příliš hezký nebyl...
Pátral jste po příbuzných tehdejších aktérů. Podařilo se některé najít? Podařilo. Často to bylo přímo detektivní pátrání. Objel jsem prakticky celou republiku, hledal jsem ty, jejichž příbuzní zde zemřeli nebo byli zraněni či byli pro mne nějak důležití. Byl jsem ve východních Čechách, v jižních Čechách, na severu i na Moravě. Pátral jsem v matrikách, kronikách, v tisku, objížděl hřbitovy, psal dopisy, volal... Kolega Pepa Macke na tom nebyl jinak. Ale díky tomu se nám podařilo získat skutečně často unikátní materiály.
Jaké například?
Například o vrchním strážmistru ze Stříbrné Františku Novákovi se vědělo jen to, že padl na Bublavě. Nikde jsem ale nenašel jedinou zmínku o tom, odkud přesně pocházel, kde je pochován, zda po sobě zanechal nějaké příbuzné nebo alespoň jak vypadal. Neměl jsem jeho jedinou fotografii. Byla to záhada a tři roky zoufalství.
Pak se mi čirou náhodou podařilo najít jeho příbuzné v Písku. Od nich jsem konečně získal několik jeho fotografií. Podobně jsem na tom byl s velitelem četnické stanice v Krajkové, Petrem Hladíkem, který byl tehdy těžce zraněný, ochrnul, propustili ho od četnictva a po válce, v roce 1947, na to zranění dokonce zemřel. I on byl pro mne prakticky neznámou osobou. Chtěl jsem najít alespoň jednu jeho fotografii, protože si myslím, že příběh člověka bez fotografie je jen polovičním příběhem. A i to se podařilo.
Věnujete se i osudům obyčejných lidí?
Samozřejmě, snažíme se zachytit atmosféru, která tehdy vládla, ve všech oblastech života. Například v části, která se věnuje Karlovarsku, popsal kolega Macke celou řadu zajímavých osudů českých učitelů, železničářů, finančníků a dalších lidí, kteří se setkali s nacistickým fanatismem. Konkrétně například Emanuel Voříšek, železničář ze Staré Role, který se po Mnichovu zapojil do odboje. Byl ale odhalen a na klatovském gestapu jej ubili k smrti. Část kapitol končí medailony několika osobností, jimž tehdejší události zasáhly do života.
Ta situace, která zde v roce 1938 nastala, ale měla nějaký vývoj...
Právě proto má každý díl svůj úvod. V něm se snažíme popsat situaci po vzniku republiky, tedy dvacátá a třicátá léta s důrazem na soužití či nesoužití české menšiny s německou většinou, a to z různých hledisek. Chceme situaci dokreslit a vše popsat čtivou formou, aby to nebyl jen suchý výčet dat. Zachycujeme situaci na úřadech, v továrnách i v politice.
Věnujeme se politickým nepokojům ze začátku 30. let, kdy docházelo k celé řadě rvaček nebo doslova bitek, ze kterých si lidé odnášeli i těžká zranění. Snažíme se tak ukázat, co všechno vedlo k událostem září 1938. Kniha končí událostmi po Mnichovské dohodě, mapujeme příjezd německé armády, Adolfa Hitlera, křišťálovou noc a další události. Velmi zajímavé a unikátní jsou například fotografie vypálené karlovarské synagogy.
Kdy by měla kniha vyjít?
Pokud vše dobře dopadne, tak někdy na podzim. Sokolovsko už je prakticky hotové, nyní dokončujeme s kolegou Karlovarsko. Oba dva díly vyjdou za podpory kraje a měst Habartov a Kraslice zřejmě najednou. Jak už jsem řekl, nebude chybět velká fotopříloha fotografií z vojenského, četnického i civilního života, snímky obcí či událostí. Doufáme proto, že si počtou nejen zájemci o regionální historii, ale i zájemci o prvorepublikové ozbrojené sbory či obecně všichni, které tato doba zajímá.
Sokolovsko a Karlovarsko už je zmapované. Kdy se dočkáme knihy o předválečných událostech na Chebsku?
Co se Chebska týče, je to tak rozsáhlá problematika, že na to v současné době při práci vůbec nenajdu čas. Tady se toho stalo tolik, že shromáždit data a zpracovat je, nebude vůbec jednoduché. Ale samotného mě to zajímá. Mám už z tohoto regionu několik unikátních materiálů a fotografií. Pokud to někdo do té doby nezpracuje, tak se do toho třeba pustím, až budu v důchodu.
Můžete alespoň přiblížit, jak to tehdy v září 1938 na Chebsku vypadalo? Bylo to tu hodně bouřlivé. Na rozdíl od Sokolovska zde dokonce operovaly jednotky SS. Na Ašsku tyto jednotky překročily hranice ještě před Mnichovem, takže zde můžeme mluvit prakticky o skutečném vzniku válečného stavu. Byly tu zákopy, nasazeny československé tanky, denně se ozývala střelba z pušek a kulometů. Byla to skutečná bojová linie války, kterou nikdo nevyhlásil.
Co chystáte dál?
Pracuji na příbězích chebské četnické pátrací stanice. Podařilo se mi s dalším z mých kolegů, Milošem Bernartem z Chlumce nad Cidlinou, sehnat unikátní fotografie z případů chebské pátračky. Ta tehdy sídlila na dnešní Evropské ulici, hned vedle stávající lékárny. Odtud vyjížděl „chebský Arazim“ vrchní strážmistr Exnar se svým týmem k mnoha velice závažným kriminálním případům do širokého okolí. A už nyní vím, že příběhy chebských četníků, takové drsnější chebské četnické humoresky, určitě nudit nebudou.
