„Poprvé mě sem vzala má nejmladší dcera. Bydlely jsme tehdy ve stanovém městečku na Rolavě,“ vzpomíná na první pobyt v Karlových Varech Ježíková.
Ubytování pod stanem zůstala věrná až do předloňska, kdy baťůžkáře spláchla bouře. „A já se bouřky bojím,“ přiznává návštěvnice festivalu.
Od bouřlivého léta proto dává přednost nocování v Základní škole Dukelských hrdinů v centru města. Tam vedly její první kroky i letos. „Už mě tady od loňska znají. Ale musím se vypravit i na Rolavu, pozdravit i je,“ říká Božena Ježíková.
Věrná českým filmům
Z festivalové nabídky si vybírá výhradně české filmy. „Nejsem taková, že bych musela za den vidět tři projekce. Jedna bohatě stačí,“ vypráví paní Božena.
Výjimkou byl padesátý ročník festivalu. Tehdy organizátorům popsala svůj příběh a dostala zdarma festivalový pas. „Viděla jsem i tři filmy denně. Ale to už je moc,“ doplňuje.
V Karlových Varech ovšem není jen kvůli festivalu jako takovému. Najde si čas i na procházky po okolí a samozřejmě na pitnou kúru. „Prameny mi dělají dobře,“ tvrdí.
Na karlovarském festivalu se jí nejvíce líbí takřka domácí atmosféra. „Doporučuji festival všem lidem, které znám. Jediné, co je podle mého názoru špatné, jsou strašlivě dlouhé fronty na lístky,“ nerada haní svou oblíbenou akci.
Vedle českých filmů je ovšem Božena Ježíková i lovkyní populárních selfíček. Samu sebe zvěčnila s řadou herců i členů organizačního štábu včetně Jiřího Bartošky a Evy Zaoralové. „Mám těch fotek spoustu. Doufám, že se mi z nich někdy u nás ve Frýdku-Místku podaří udělat výstavu. Už mi to hodně lidí navrhovalo,“ svěřuje se s další zálibou návštěvnice festivalu.
Do budoucna si chce vychovat festivalového nástupce. Příští rok by s ní měl do Karlových Varů přijet její dnes čtrnáctiletý vnuk. A kdyby nakrásně nepřijel, může si o festivalu přečíst. Božena Ježíková totiž veškeré své vzpomínky a příběhy zaznamenává do knihy. „A o Karlových Varech jsou v ní jen superlativy,“ dodává.
