Karlovarští turisté se brodí přes řeku Duaba v džungli Jungla de John.

Karlovarští turisté se brodí přes řeku Duaba v džungli Jungla de John. | foto: František Wohlmuth

Karlovarští turisté chtěli poznat džungli, tak si vyjeli na Kubu

  • 2
První výpravu za „Velkou louži“ mají za sebou členové Klubu českých turistů při TJ Slovan Karlovy Vary. Vydali se na Kubu. A jen co se vrátili, už plánují cestu do Itálie a sní o Asii.

„Do země vedené komunisty nikdo neemigroval, vrátili se všichni,“ poznamenává žertem předseda odboru Klubu českých turistů František Wohlmuth.

Předseda TJ Slovan Karlovy Vary František Wohlmuth vede i tamní turisty.

„Připomínku Karlových Varů - Becherovku, kterou jsem si koupil v brzkém ránu na zahřátí až na pražském letišti po odbavení - mi sebrali v Paříži při předletové kontrole. A na zpáteční cestě považovali za případnou teroristickou zbraň i pěnu na holení. To snad byly jediné drobné nepříjemnosti,“ vzpomíná František Wohlmuth na kubánskou anabázi. Trvala od 25. února do 14. března.

Máte s turisty prochozené Krušné hory i celou republiku. Předloni jste byli na Madeiře, loni v Makedonii a v Albánii. Co vám ještě do sbírky chybělo?
Třeba návštěva kubánské džungle. Prošli jsme si ji dvakrát s místními průvodci. Většinou jsou to vysokoškolští učitelé. Připadali jsme si trochu jako v pražské botanické zahradě Fata Morgána v Troji. Jenže jsme byli tisíce kilometrů od ní a brodili se řekou a mohli ochutnat nám známé i neznámé tropické plody. V pohoří Guanayara, kam nás dopravily ruské terénní náklaďáky ZIL, jsme se dokonce pod velkým vodopádem El Rocio koupali v jezírku Poza el Venao. Každý den jsme měli v programu tři až pět lokalit, které jsme prošli. Procestovali jsme celou Kubu od východu až na západ. Z Havany na východ k Santiagu jsme se přemístili letecky ruským Antonovem a zpět jsme se pomalu vraceli čínským luxusním klimatizovaným autobusem. Těch tam jezdí s turisty stovky. Na rozdíl od místních, kteří se přepravují na korbách upravených náklaďáků jako u nás skot. Cesta to byla dlouhá, neboť celý ostrov měří 1 300 kilometrů. Připadáte si při jízdě po Kubě jako při projížďce safari, všude se volně pasou koně, krávy s telaty, býci, kozy a další zvířectvo. Na celém ostrově je červená půda a nepředstavitelné množství různých druhů palem.

Když jste někomu vysvětlili, že jste z Karlových Varů, řeklo to lidem něco?
Určitě mezi pracovníky turistického ruchu. Ti znají největší české lázně. Běžní občané sotva. V několika případech jsme se setkali s lidmi, kteří se nám sami přihlásili, když slyšeli, že mluvíme česky. V jedné restauraci to byl Kubánec, který u nás vystudoval vysokou školu, další Kubánci v Československu pracovali v 70. a 80. letech.

Vyměnili byste Havanu za Karlovy Vary?
Já osobně od listopadu do února - spíše ale za krásná města Trinidad nebo Confuegos na břehu Karibského moře, jinak pochopitelně ne. I když člověk obecně na Kubě má mnohem menší náklady na topení i oblečení. Stačí pár triček a kraťasy. Ale Havanu máme každoročně v Karlových Varech při mezinárodním filmovém festivalu. Kamkoliv totiž mezi Kubánce přijdete, všude hraje místní kapela. Je to jako při festivalu v Karlových Varech, kde je spousta kulturních akcí a před festivalovým palácem Thermal i jinde se nabízejí koncerty. Havanu za Vary bych tedy neměnil, ale chtěl bych při tomto zájezdu na Kubu slavit své narozeniny. Necelou polovinu naší třicetičlenné výpravy tvořili turisté Karlových Varů, Ostrova a okolí, zbytek byli cizí účastníci zájezdu. Jeden z nich, mašinfíra z Českých Budějovic, slavil čtyřicátiny a všechny pozval do baru s tím, že platí vše, co si kdo vybere. Uměl si oslavu narozenin vybrat, protože bylo vše ve čtyřhvězdičkovém hotelu all inclusive, a tedy zadarmo. To se to zve na oslavu!

Je něco na Kubě lepší než ve Varech? Třeba městská doprava?
Ta je na Kubě mnohem ekologičtější. Hezky symbolizuje velký rozdíl mezi chudým východem a relativně bohatším západem. Na východě země v Baracoa, kde mimochodem prvně přistál Kryštof Kolumbus, vás vozí v rikšách, do kterých jsou zapřažení lidé. Směrem na západ se postupně do rikš zapřahají oslíci a koně, pak už i motory. V Havaně kromě kočárů s koňmi, které známe i z Varů, se můžete povozit ohromnými populárními americkými auty z 50. a 60. let.

Když jsme u těch Karlových Varů. Měli jste s nimi nějaký kontakt?
Na Kubě je přístup na internet téměř vyloučen. Byli jsme odkázáni jen na mobil a esemesky. Také to po návratu náležitě poznáváme na fakturách za telefon. Měli jsme tak představu, co se doma děje. Každý z nás hlásil ostatním, s kým mluvil a co se ve Varech děje. Věděli jsme třeba, že tam napadly tři centimetry sněhu, nebo že tam tři dny krásně svítilo sluníčko. Rozdíl mezi teplotami byl desetinásobný - 3,5 stupně a 35 stupňů.

Připomínalo vám něco na Kubě někdejší socialismus v Československu? Říkalo se u nás třeba - Kdo nekrade ani hodinu, okrádá rodinu.
Celá řada lidí pracuje v turistickém průmyslu a jsou dost spokojení, protože dostávají diškrece. Viděli jsme třeba, že když obsluha hotelového baru jde z práce domů, tak si pod sako přibalí nějakou tu láhev rumu. Nikdo totiž není schopný zkontrolovat, kolik toho obsluha nalila. Na Kubě je povoleno ubytovávat turisty v soukromí, tam se také dá při určité šikovnosti ošidit úřady a přivydělávat si. Zážitků, pocitů a vjemů z návštěvy Kuby je nesmírně mnoho a dalo by se o nich hovořit hodiny, ale jejich prožití je nesdělitelné. Proto doporučuji každému tento ostrov navštívit tím spíše, že se rýsuje naděje, že v nedaleké budoucnosti dojde k narovnání vztahů s USA.

Necháte v klubu turistů boty z toulavého telete na čas odpočinout?
Ne. Sice jsme se vykoupali v Karibiku i Atlantiku, ale v dubnu se chystáme do italské Ligurie. Kuba byla jen takový bonbónek mimo plán. Příští rok se zúčastníme zase po pěti letech evropského Euroranda na švédském ostrově Gotland a uvažujeme nesměle o Asii a našim cílem by měl být Vietnam nebo Írán. Samozřejmě v první řadě chceme chodit po naší české zemi.