Cornelie Grunertová (vlevo) a Almasyová předvedly vrcholnou dávku kreativity. Klec s hrdličkami na hlavě Cornelie Grunertové vyhrála soutěž o nejkrásnější klobouk. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Šlechtičny se vyznamenaly. Jejich klobouky nepostrádaly kreativitu

  • 0
Klec s vrkajícími hrdličkami, záhon růží, 24 plameňáků brodících se vodou i rak. Klobouky šlechtičen, které se v Karlových Varech vypravily na první jarní dostihový den, hýřily fantazií.

I když extravagantní pokrývky hlavy k dostihům v celém světě patří, karlovarské závodiště je líhní kreativity. Alespoň to tvrdí Ilona von Stryková, členka organizačního štábu 19. setkání evropské šlechty v Karlových Varech.

„Normálně si dámy na podobné akce klobouky kupují. Ostatně z obchodu je i ten můj. Ale je řada žen, které si pokrývku hlavy samy vymyslí a často i vytvoří. Jsou to taková malá umělecká díla,“ vysvětlila Ilona von Stryková.

A právě ptačí klec s hrdličkami, kterou svou hlavu ozdobila mnichovská právnička Cornelia Grunertová, byla vyhlášena jako nejhezčí klobouk celé přehlídky. Tuto netradiční pokrývku hlavy vymyslel a vyrobil manžel paní Grunertové, kterého před čtyřmi roky potkala v Karlových Varech.Vloni svůj vztah zpečetili svatbou. Kde jinde, než v Karlových Varech.

Lázeňské město si evropská šlechta jako místo pravidelných setkání oblíbila. „Nejen pro historii města, ale také proto, že sem všichni musejí přijet. Nikdo zde není doma,“ vysvětlil jeden z důvodů, proč si šlechtici vybrali Karlovy Vary, Oron Michael Kalkert, organizátor setkání.

On sám má ale ke Karlovým Varům daleko hlubší vztah. Jeho předci se do lázní jezdili léčit, což mu dodnes připomíná lázeňský pohárek z roku 1897, jeho prarodiče se u pramenů v roce 1906 dokonce zasnoubili.

„A mezi mé předky patří i rod Dientzenhoferů. Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer je autorem karlovarského kostela svaté Maří Magdaleny,“ dodal Kalkert. Ale hlavní podle jeho slov je, že se v Karlových Varech potkají lidé, kteří se vidí jen jednou za rok.

„A ti, kteří se neznají, mají tři dny na to, aby se poznali,“ doplnil organizátor tradičního setkání. Stejně jako soutěž o nejkrásnější klobouk patří k dostihovému odpoledni na karlovarském závodišti i klání mladých šlechticů, kteří po dráze běhají s dřevěnými koníky mezi nohama.

Toto klání je ryze karlovarská specialita. Žádný hlubší smysl, případně historický důvod, proč závodí v této dětinské disciplíně, však podle Kalkertových slov neexistuje.

„Je to prostě jenom humor. Je to o umění zasmát se sám sobě. Mladí muži mají při tomto závodě před potencionálními nevěstami dokázat, jak jsou zdatní. A zájem o závod je mezi mladíky obrovský. Soutěžit by chtěl každý. Ale bohužel nemám dost koníků,“ s úsměvem doplnil Oron Michael Kalkert.