Ochutnáte? Jan Mikschik z Horského statku Abertamy si převzal cenu za nejlepší...

Ochutnáte? Jan Mikschik z Horského statku Abertamy si převzal cenu za nejlepší sýr. Tím se stal ovčí sýr Arnika. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Jak se rodí oceňovaná pochoutka? Z nápadu a hlavně poctivé práce

  • 0
Soutěž Regionální potravina 2014 obeslalo 20 výrobců z Karlovarského kraje, kteří se snažili uspět s celkem 84 výrobky. I pro vítěze ovšem platí přísná pravidla na to, jak používat chráněnou značku Regionální potravina.

Na dvacet výrobců nejrůznějších laskomin obeslalo v letošním roce tradiční soutěž Regionální potravina. Při vyslovení jmen některých výrobků se doslova sbíhají sliny: preclíkový vrták, karlovarské pralinky, jogurtová zmrzlina, vánočník, máslový svatební koláček... Devět výrobků, které hodnotila osmičlenná komise, se může do budoucna pyšnit titulem Regionální potravina.

„Používání tohoto loga se ovšem řídí přísnými pravidly. Už jsme se setkali s tím, že někdo označil logem celou produkci, ačkoliv měl nárok jej použít pouze na jeden výrobek. Regionální potravina je chráněná známka, takže po jejím zneužití následuje právní postih,“ upozornil Zdeněk Perlinger, koordinátor soutěže.

Ať je potravina sebechutnější, je za ní vždy lidská práce. Kdo jsou ti, jejichž výtvory můžeme ochutnat na našich talířích?

Sýr vyrábí budoucí kazatel

V sýrárně na Ryžovně pracuje půl roku. Je z Abertam a v současné době studuje. Ovšem obor na hony vzdálený potravinářské výrobě. „Studuji evangelickou teologii. Po skončení studia budu kazatelem,“ řekl student Jan Mikschik. Práci na výrobě sýrů bere jako cennou životní zkušenost.

„K zemědělství mám blízko. Můj děda také hospodařil. I mně se práce v sýrárně jednou může hodit,“ podotkl poté, co si ze soutěže Regionální potravina odnesl hned dvě ceny.

Ovčí sýr Arnika, který pro Horský statek Abertamy získal ocenění nejcennější, vyrábějí na Ryžovně čtyři lidé z mléka ovcí pasoucích se na okolních loukách. „Vše je ruční práce. Ocenění je tedy i uznáním naší práce. A to člověka potěší,“ dodal.

Ovčí sýr zraje do slušné chuti minimálně tři měsíce. Celou tu dobu se o něj jeho výrobci pečlivě starají. Na rozdíl od kozího u něj ale neplatí rčení: Čím starší, tím lepší. Ideální je výrobek z ovčího mléka zkonzumovat do půl roku.

Za chrupavku padají hlavy

Roman Jelen rozjel své podnikání v oboru řeznictví a uzenářství před devíti lety. Do Regionální potraviny se hlásí poslední tři roky. A ani jednou neodešel s prázdnou. Letos se stal největším sběratelem ocenění. Získal čtyři. To nejcennější mu vynesl chebský kabanos.

Také jeho firma si zakládá na ruční práci. Roman Jelen není z těch, kteří by svým zaměstnancům odpouštěl šlendriány. „Když například v naší klobáse najdu chrupavku, padají hlavy. Tedy pokuty,“ přiznal podnikatel. „Řezníci jsou profíci a něco takového si nesmějí ve firmě, která staví na kvalitě, dovolit," vysvětlil.

Chebská firma Romana Jelena zpracovává maso od regionálních chovatelů. „Hovězí bereme z Dolního Žandova, jezdíme do Klatov,“ potvrdil. A pro příští rok chystá na hodnotitele soutěže skutečnou lahůdku. Hovězí šunku. „Tu tady nikdo nevyrábí,“ dodal.

Černý bez přebírají „za trest“

Krásenské čajování. Už samotné jméno výrobce ovocných čajů zní velice poeticky. V kategorii ostatních potravin ostatně neměla firma Jitky Šimůnkové a Martina Křepely při první účasti v Regionální potravině konkurenci. Pouze o třetí místo se podnikatelé podělili s lesním medem z Doupovských hor Josefa Ševčíka. Druhé a první patřilo čajování.

„Začínali jsme s bylinkami. Ale jsme čajoví, a tak jsme zkusili vyrobit si i vlastní ovocný čaj,“ přibližuje začátek Krásenského čajování Martin Křepela. A čaje zachutnaly. Nejdříve kamarádům, kteří je začali vyžadovat, pak i nakupujícím na farmářských trzích. A dnes? Dva lidé za pomoci několika brigádníků nestíhají. Snad i proto, že i v tomto oboru hraje prim práce lidských rukou.

„Nejhorší je přebírání ovoce do čajů. Černý bez tak přebírá ten, kdo nejvíce zlobil,“ s úsměvem přitakává Jitka Šimůnková.

A proč padlo rozhodnutí vyrábět ovocné čaje, které dnes tvoří většinu produkce malé firmičky? "Devadesát procent ovocných čajů je z dovozu a obsahuje ibišek. Ten je ale poměrně agresivní, a tak jsme se rozhodli udělat čaje vlastní," vysvětlil Martin Křepela.

Zanedlouho je čeká prezentace na výstavě Země živitelka. A na tu se museli důkladně připravit. „Znamenalo to vyrobit 300 kilogramů ovocných čajů. To obnáší 3 000 sáčků. A hodně ruční práce,“ dodal Křepela.