Vyslanci pěti ukrajinských rodin se přijeli v těchto dnech do Chebu podívat.
„Ukazuje se, že jsme se vydali dobrou cestou. Pomáháme lidem zkoušeným válkou a zároveň se nám daří je začlenit do života ve městě,“ uvedl starosta Petr Navrátil.
„Netušili jsme, do čeho jdeme. Ale předchozí zkušenost nám dala za pravdu, že tohle je způsob, jak pomoci a zároveň získat nové obyvatele,“ řekl Navrátil, který u lidí přicházejících z oblasti válečného konfliktu oceňuje především snahu rychle se zapojit do práce a co nejdříve se vrátit k běžnému životu.
Na pomoc s orientací v novém prostředí radnice vytvořila pracovní skupinu, která těmto lidem pomáhá s hledáním zaměstnání, umisťováním dětí do mateřských škol i zajištěním lékařské péče. Jenže volných míst u praktických lékařů je nedostatek. Lidé proto musí za lékařem dojíždět například do Hazlova.
Do Chebu míří hlavně mladí lidé s malými dětmi
Město se proto s ohledem na další příliv obyvatel snaží s VZP vyjednat posílení lékařské služby.
„Dozvěděl jsem se, že pojišťovna vypíše výběrové řízení na praktického lékaře pro Cheb a okolí. To by mělo problémy vyřešit,“ dodal starosta.
Stejně jako v předchozím případě město nabídlo ukrajinským rodinám neobsazené byty, a to jak uprostřed města na sídlišti Sadová, tak na Zlatém vrchu.
„Opět se jedná o Ukrajince z oblasti Donbasu, jejichž předci kdysi na Ukrajinu přišli z Česka,“ uvedla mluvčí města Simona Liptáková.
„Jsou to převážně mladí lidé s dětmi předškolního a mladšího školního věku, kteří chtějí pracovat a postavit se na vlastní nohy. Na rozdíl od první skupiny jsou mnohem lépe jazykově připraveni. Přesto projevili zájem o jazykové kurzy, chtějí se v češtině dál zdokonalovat. Tuto službu by měla pomoci zorganizovat charita,“ přiblížila.
Učitelka hudby nastoupila k soustruhu, aby uživila rodinu
Přestože by se mohlo zdát, že lidé, kteří přicházejí, mají díky pomoci nejrůznějších organizací cestu k začlenění snadnou, opak je pravdou. Řada z nich začíná od nuly, jen s několika taškami, ve kterých si do Chebu přivezli celý svůj majetek.
Příkladem může být učitelka hudby Olena, která dorazila do Chebu sama se třemi dětmi. První noc v prázdném bytě pro ni byla zkouškou nervů.
Drobná žena se však nevzdala. Aby rodinu finančně zajistila, nastoupila k soustruhu do strojírenského podniku ve Skalné, odkud z odpolední směny přijížděla do Chebu až po půlnoci. Stále doufala, že se jí povede vrátit se k původní profesi.
Podařilo se. Od září učí na ašské umělecké škole opět hru na klavír. A má plno. Aby tu však mohla pracovat dál, čeká ji další úkol. Musí složit náročnou jazykovou zkoušku.
Podobně jako Cheb podala krajanům pomocnou ruku řada dalších měst, organizací i obyčejných lidí.
„Těch nabídek na pomoc bylo tolik, že mne to překvapilo,“ uvedla vedoucí Střediska migrace Arcidiecézní charity Praha Světlana Porche s tím, že řada lidí volala na charitu a nabízela krajanům například přespání na jednu noc.
„Program samozřejmě funguje jinak. A co se týče rozsahu, nabídka města Cheb je skutečně ze všech nejlepší. Zahrnuje nejen ubytování, ale i zaměstnání pro repatriované osoby. Často se stává, že tam, kde jsou byty, není práce. A naopak,“ dodala Světlana Porche.
Od března loňského roku, kdy byl projekt zahájen, se už do země svých předků z Ukrajiny vrátilo na 450 lidí.
