Čokoládovnu otevřela obecně prospěšná společnost Pomoc v nouzi. Ta kynšperský Dům na půli cesty provozuje a snaží se do práce zapojit jeho obyvatele, většinou lidi propuštěné z věznic, výchovných ústavů, dětských domovů.
„Baví mě to. Nejtěžší je zvládnout proces krystalizace čokolády. Jinak se srazí a je pak nepoužitelná,“ vyprávěl Lukáš Fučila. „Jsem vyučený kuchař, takže k čokoládě nemám zase až tak daleko,“ dodal.
Ředitelka neziskové společnosti Čoky (pobočka Pomoci v nouzi) Miriam Žáková vsadila na výrobu čokolády proto, že jen málokdo ji nemá rád. Od bývalého klienta, jemuž prý pomohla z dluhů, se nechala zasvětit do tajů produkce bonbonů, pralinek, tabulek, figurek, lanýžů a lízátek nejrůznějších tvarů a chutí.
„Tři dny jsme z toho byli opravdu nešťastní. Ale potom jsme zjistili, že to opravdu funguje. Nejsložitější je totiž správné zahřívání a zchlazování,“ popsala počáteční trable Miriam Žáková. Z šéfky se proměnila i v technologa výroby. Nakupuje jen kvalitní suroviny z Itálie a Belgie. Nepoužívá rostlinné tuky, náhražky ani umělé náplně. Základ tvoří kakaové máslo.
Rezervy ještě Žáková vidí ve zdobení. Čokoládovnu jako sociálně terapeutickou dílnu založila proto, aby klienti Domu na půli cesty měli smysluplnou práci a vrátili se co nejdříve k běžnému životu. Často jde i o bývalé narkomany, prostitutky. „Potřebují vidět, že umí vyrobit kvalitní pochoutky, aby si mohli sami sebe vážit,“ vysvětlila ředitelka neziskovky.
Laskominy začne společnost prodávat v Kynšperku ve svém krámku nazvaném Kocábka, kde jsou k mání i další výrobky od šikovných lidí z Domu na půli cesty. Třeba odlévané svíčky, vinuté perle ze skla, šátky. Sladkosti se Čoky pokusí nabízet i do běžných obchodů, hotelů a do Německa, kde má také kontakty.
Čoky je schopna vyrábět čokoládu i na zakázku. První už má za sebou. Městu Sokolov dodala v dárkovém balení cukrovinky ve tvaru briket.
Pomoci se společnost dočkala od města a Místní akční skupiny Sokolovsko. Dotaci na vybavení dílny dostala od německé nadace Hermanna Gutmanna. Nadaci zřídili rodáci odsunutí po válce do Německa. „Cítí se stále jako Češi, chtějí investovat do své vlasti a podporovat zdejší mládež,“ řekl zástupce nadace Josef Hofbauer.
