Po vyhnání Němců našli v nynějším Karlovarském kraji domov jak Češi, tak obyvatelé slovanského původu z celé východní Evropy, silnou pozici v něm měla od padesátých let i komunistická strana.
„Hrálo to svou roli i ve studené válce, kdy sem byly dosazovány hlavně spolehlivé komunistické kádry, popřípadě byli do pohraničí posíláni lidé za trest. To jsou ale poměrně známé skutečnosti,“ říká karlovarský historik Jan Nedvěd.
Které skutečnosti o Karlovarském kraji už tolik známé nejsou?
Velmi zajímavým detailem, který situaci dokresluje, najdeme v knize o akci z roku 1966, kterou vedla proti máničkám a vlasatcům SNB. V předsádce knihy je její mapa Československa, kde si podle okresů vyšrafovala výskyt mániček, vlasatců, příživníků a výtržníků. V některých se podle tohoto materiálu vyskytovaly pouze máničky. V jiných jen příživníci, v některých třeba obojí. V Československu bylo jen několik okresů, kdy byly všechny skupiny pohromadě, přičemž karlovarský, sokolovský a chebský byly jedněmi z nich.
Co to pro režim znamenalo?
Tehdy šlo o šedesátá léta a jejich výskyt znamenal prvotní předpoklad vzdoru proti projevům doby. Z vyprávění místních mániček, dnes už starších lidí, víme, že zde v sedmdesátých letech žilo několik desítek chartistů, kteří pocházeli z celých západních Čech. Plná třetina, možná i víc, jich přitom byla z Karlových Varů.
V tom byl kraj před rokem 1989 nejvíc rozporuplný?
Takových rozporů tu bylo mnohem víc. Zároveň byl totiž na dosah západoněmeckých televizí, takže stačilo umět trochu německy a koukat se na německé zprávy. Člověk pak měl informace ze svobodného světa, mohl je konfrontovat s těmi domácími a nebyl závislý například jen na Svobodné Evropě, což mimochodem hodně poznamenalo situaci v pohraničí roku 1968, ale i v pozdějších letech.
Informace o pražských listopadových událostech z roku 1989 se dostaly do Karlových Varů záhy, první shromáždění se v nich konalo až 20. listopadu. Bylo to hodně rychlé?
Karlovy Vary skutečně patřily z menších měst mezi první, kde se protesty konaly. Zpočátku se jich účastnila skupinka asi třiceti statečných, ovšem v malých provinčních Karlových Varech se to rychle rozkřiklo, takže hned druhý den se jejich počet zněkolikanásobil.
Jak rok 89 proměnil zdejší společnost, pokud odhlédneme od všeobecně známého, že získala svobodu?
Nepochybně to byla změna k lepšímu a já se teď spíš obávám utahování šroubů. Po roce 1989 tady zavládla euforie spojená s očekáváním materiálního vzestupu. Pozitivní změny ovšem zakalilo mnoho negativních aspektů. Zásadním pochybením bylo nastavení volebního systému. Tehdejší ústavní právníci, tedy pan Jičínský, Rychetský a Pithart nezvolili systém většinový, ale poměrný, který převzali z doby první republiky. Tehdy měl eliminovat politickou moc sudetských Němců a slovenských Maďarů. V devadesátých letech tak vytvořili systém, nahrávající velkým stranám, který eliminuje menšinové názory. V důsledku může být až nedemokratický.
V čem například?
Svobodná společnost má vyzdvihovat práva menšin a nemá obhajovat většiny na jejich úkor. Jak upozorňuje ekonom Pavel Kohout a další, tento systém nahrává ve velkém korupci a klientelismu v nejvyšších patrech politiky. Objevuje se zde neustálé vyjednávání o koalicích, vydírání menšími stranami, volební paty, přeběhlíci, dochází k politické nestabilitě, vlivu kmotrů, absenci přímé odpovědnosti poslanců vůči voličům. To jsou důsledky tohoto osudového rozhodnutí.
Kterou z polistopadových událostí považujete pro společnost za nejvýraznější?
Myslím, že to byly privatizační snahy a zároveň také zestátňování komunistického majetku a různých komunistických organizací, jako byl Svaz socialistické mládeže a majetek Národní fronty a podobně. Docházelo tu k neprůhledným machinacím a krádežím, spousta lidí se na tom obohatila, stejně jako při transformaci ekonomiky na tržní. Dále rozbití Československa bez referenda, opoziční smlouva vytvořená Zemanem a Klausem a jejich zvolení prezidenty, což vedlo v důsledcích jejich kroků a názorů až k poškození pověsti naší země a k polarizaci společnosti.
Čeká teď českou společnost nějaký milník, kterým se odřízne od vývoje počínajícího v devadesátých letech?
Ano a já se toho obávám. Společnost opouští na úkor konzumu ideály, s nimiž přišel Václav Havel, lidé z disentu a chartisté, jimiž tvořil republiku Masaryk a posléze je propagoval Havel, chartisté a další. Vidíme to v několika posledních volbách. Mnoha lidem a mnoha politikům už vůbec nezáleží na dřívější lidskoprávní agendě, demokracii a humanismu, ale na tom, aby mohli žít konzumním způsobem života, a jsou ochotni za to obětovat i leccos ze svých svobod. Mám pocit, a vývoj posledních měsíců mi dává za pravdu, že společnost se začíná polarizovat.
