Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Skřítci v pohádkové knize Luďka Jaši mají své Ovíniové království

  12:13aktualizováno  12:13
Láska k rodnému kraji se musí budovat od raného věku, řekl si historik Luděk Jaša. A přepracoval tak svou publikaci Mýty, báje a pověsti Slavkovského lesa do knihy pohádek.

Luděk Jaša napsal knihu pohádek Ovíniové království. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Když františkolázeňský spisovatel Luděk Jaša přemýšlel nad námětem další knihy, napadlo jej, že by tentokrát mohl napsat něco pro děti. Knihu, která by poutavým způsobem vyprávěla o historii kraje a přiblížila krásu romantických zákoutí Slavkovského lesa. Svou starší publikaci o legendách a pověstech, které se po staletí vyprávějí o Slavkovském lese, proto přepracoval do podoby pohádkových příběhů.

„Příběhy zdejšího kraje jsou plné skřítků a permoníků, a tak jsem si vymyslel království skřítků, kterému z hory Kutum vládne král Gatan. Knížka vychází ze základních povahových vlastností permoníků, jejich vztahu ke krajině a lidem. Přitom popisuje krásu zdejší krajiny, život, zvyky, radosti i strasti pohádkových obyvatel Slavkovského lesa. A také nepřátelství mezi jednotlivými rody horských skřítků a především jejich věčný a beznadějný boj s lidmi. Skřítkové totiž mají rádi klid a pohodu. Lidem, kteří prakticky u každé svojí činnosti rámusí, křičí a halekají, proto vždycky provedou nějakou lumpárnu, aby je od svých domovů odehnali,“ popisuje Jaša děj svojí první a zatím jediné pohádkové knihy Ovíniové království.

Permoníci v hlubinách zdejších hor hledají ovínium, žádaný vzácný prvek, který potřebují pro svůj život. Jenže ovínium je ukryté hluboko v zemi a navíc obalené silnou vrstvou zlata.

Zlato skřítci nepotřebují

To skřítci k ničemu nepotřebují, neví co s ním, je pro ně nezajímavé a zbytečné. A tak se jej musí zbavit. Jenže ho nemohou jen tak vyhodit, protože se o zlato velice zajímají lidé. Jakmile jej někde objeví, hned se hrnou do hor a začnou klepat, halekat a rámusit.

„Jednou zlato skřítci nanosili do díry v zemi, ale našli ho tu lidé a začali na tom místě kopat. Pak ho nasypali do potoka. A opět bylo po klidu, jakmile někdo z lidí zlato v říčce objevil a začal tady zlatá zrnka rýžovat,“ pokračuje Jaša.

Příběh je zvláštní tím, že jej autor zasadil do zcela konkrétní oblasti Slavkovského lesa, do tajemných, romantických míst, která skutečně existují. „Rodiče mohou dětem přečíst příběh a pak se s nimi do Slavkovského lesa vydat na výlet. Okamžiky a situace popsané v knize je tak možné prožít znovu, přímo v přírodě. Například u kamene, který má podobu psí hlavy, se děti mohou po skřítcích poohlédnout a domýšlet, jak děj bude pokračovat,“ vysvětluje Jaša, který oblast Slavkovského lesa důvěrně zná.

A právě to ve své knize zúročil. „Mám to tu prochozené křížem krážem. A navíc jsem prostudoval i veškeré dostupné historické prameny, které se k oblasti vážou. Čtenáře se snažím navést vždy ke konkrétnímu místu. Do knihy jsem zapracoval nápovědu, v názvech používám přesmyčky, nebo jednoduše vynechám písmena. Třeba hora Kutum, hrad Plištejn nebo říčka Lobenka by měly čtenářům napovědět, o jaká místa se jedná.“

Nápad spojit pohádkový příběh se skutečnými místy v kraji přišel v okamžiku, kdy se s přáteli a jejich dětmi vypravil do Slavkovského lesa. „Děti chtěly vědět, kde se odehrály pověsti, o kterých četly v mé knize. Nechtěl jsem je zklamat, a tak jsem rychle přemýšlel, kam bychom měli jít. Vzpomněl jsem si, že několik takových lokalit poblíž znám, a tak jsem je tam zavedl. To jinak běžné a nenápadné místo je zcela okouzlilo. Byly nadšené tím, že měly možnost vidět na vlastní oči, kde skřítkové žili a kde prožívali svá dobrodružství. Z výletu se vrátily s touhou se do těch míst opět vrátit. Uvědomil jsem si, že právě tohle je něco, co může děti i dospělé odvést od televize, počítačů a ze supermarketů a dodat jim chuť vydat se do přírody. Chtěl bych jim pomocí mýtů, legend a pověstí náš kraj přiblížit a ukázat jim, jak se na něj podívat jinýma očima. Nakonec jsem si při psaní knihy zas tolik nevymýšlel. Příběhy permoníků jsem totiž čerpal z pověstí a legend, které se o nich v tomto kraji po staletí vyprávějí. Jen jsem je spojil do jednoho celku. Takže si myslím, že při čtení si přijdou na své i dospělí,“ doplňuje Jaša.

Západočeský spisovatel má na svém kontě 13 titulů převážně o historii zajímavých míst a významných rodů regionu. Napsal například knihu Becherové - Zrození 13. pramene, Mlýny lobezského údolí, Porcelánový Baron Haas, Zaniklé obce na Březovsku nebo Tajemství svatavského pochodu smrti.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Alžbětiny lázně jsou dominantou Smetanových sadů.
Na zalévání padnou stovky kubíků vody, řece může ulevit dešťová voda

Stovky kubíků vody z řeky Ohře používají každodenně správci městské zeleně tří největších měst regionu. Zvláště v posledních parných dnech květena vyžaduje...  celý článek

V barokním poutním kostele Navštívení Panny Marie ve Skocích u Žlutic opět...
Do Skoků kdysi mířily tisíce poutníků. Dnes zbyl kostel a dva domy

Kdysi znali Skoky a poutní kostel Navštívení Panny Marie lidé ze širokého okolí. Dnes jsou to jen dobrovolníci, kteří chrám opravují a lidé, kteří obdivují...  celý článek

Na louce se převrátil traktor, jeho řidič nehodu nepřežil. (27. června 2017)
Traktor s balíkem sena se převrátil na louce, zaklíněný řidič zemřel

Na louce u obce Budov na Karlovarsku se při nakládání balíků sena převrátil traktor. V jeho zdemolované kabině zůstal zaklíněný řidič. Nehodu nepřežil.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.