Původní dům, kde Gruss (1891-1979) bydlel, už nestojí. Na jeho místě v ulici 5. května vyrostla třípodlažní budova a právě na její zdi se deska začátkem června, při výročí malířova narození, objeví.
Desku vyrobí Destinační agentura Poznej Sokolovsko a daruje ji Spolku přátel města Kraslice. "Myslíme si, že by obyvatelé města měli znát své slavné osobnosti," míní zakladatelka agentury Denisa Hloušková. Text na stěně bude uveden v českém i německém jazyce.
Gruss dělal lehce expresionistické obrazy, téměř smutné, až existenciálně laděné. Kromě toho tvořil sochy, maloval krajiny a přírodu kolem sebe.
Špičkové fresky a sochy sudetoněmeckého umělce komunisté v kraji až na výjimky zničili. Třeba výzdobu kostela sv. Kláry v Chebu. Něco málo o něm vědělo jen pár odborníků a soukromých sběratelů, kteří vlastní jeho obrazy.
Rok a půl Vladimíru Prokopovi trvalo, než zmapoval život i dílo zneuznaného výtvarníka. Gruss absolvoval měšťanku v Kraslicích, reálku v Chebu a rozhodl se pro Akademii výtvarných umění ve Vídni. 1. světová válka ho velmi poznamenala. Padl do ruského zajetí, tři roky vydržel při životě v lágru Tockoje, kde vojáci umírali po tisících.
Do Vídně se vrátil. Propracoval se do známého uskupení vídeňská Secese, které nabízelo možnost častých výstav. Dostal se do povědomí veřejnosti a jeho obrazy se začaly prodávat. "Byl zjevením, maloval jinak než ostatní," všiml si Prokop.
V roce 1946 se nevyhnul odsunu
V roce 1924 udělal Gruss něco nepochopitelného. I když měl mezi vídeňskými umělci už své jméno, sbalil štětce a odstěhoval se zpět na Kraslicko. Nechal si postavit srub s ateliérem na samotě v údolí Nancy ve Stříbrné a tady žil dalších 22 let. Na místě, kde srub stával, je dnes sklad lesní společnosti.
Nebýt tohoto útěku, nevznikly by obrazy a kresby věnované "jeho" Krušnohoří. Například Oráč z roku 1929, kterého Prokop umístil na obálku monografie. "Byl to velmi tichý, skromný a pokorný člověk. Jezdil rád na motorce a miloval lyže, hory. Neangažoval se v nacistické propagandě, nikomu neublížil," zjistil autor biografie.
Ani tak se Gruss v roce 1946 nevyhnul odsunu. Tvořil dál ve Vídni. A přestože se v 60. letech mohl do pohraničí podívat, nikdy se tu už neukázal. Těžce nesl, že byl z domova vytržen a vykořeněn.
Věděl, že komunisté jeho dílo zničili, zakryli, zamalovali. Třeba fresky na Městském úřadě v Kraslicích nebo v tamním evangelickém kostele, pomníky v Rotavě a v Lubech.
