Návštěva Sokolova byla pro Marii výjimečná. V němčině a v angličtině zavzpomínala, jak s rodiči přímo v Hornickém domě bydlela a že se v něm narodila. Dominantu Sokolova i celé město si v doprovodu příbuzných prošla.
Zarazilo ji, jak se Hornický dům po rekonstrukci změnil. Hlavně jeho fasáda, která je od roku 2006 na doporučení památkářů růžová. „Zvenku se mi dům nelíbí. Barva není jako kdysi. Správná je červenohnědá,“ pousmála se.
Po procházce ulicemi pronesla, že návrat po tak dlouhé době byl zajímavý, ale kvůli mnoha novým stavbám už stará místa příliš nepoznává. A v čem je Sokolov oproti tomu prvorepublikovému ještě jiný? „Zdá se mi špinavější, než jak ho mám uložený v paměti.“
Maria Zinnerová chodila na základní školu do Centrálky. Rodina bydlela i v Jiráskově ulici v domě, který ještě stojí. I ten si teď dáma v letech zvenku prohlédla. Její otec zůstal v roce 1938 během pohraničního henleinovského puče na konferenci v Praze a rodina tam pak za ním rychle odjela.
„Jinak bychom z toho dobře nevyšli. Otec pak připravoval odchody dalších antifašistů do emigrace. Spolupracoval v Anglii s prezidentem Benešem, můj bratr sloužil v Anglii v české armádě. Po válce jsme se vrátili domů, ale v roce 1948 prezident mému otci řekl, že bude lepší, když znovu odjedeme do Anglie,“ líčí Marie Basleyová.
