Na dovolenou do tehdejšího Sovětského svazu před desítkami let vyrazila na radu přátel s Čedokem. "Odjížděla jsem samozřejmě s pocitem nejistoty. Netušila jsem, jak to tam bude vypadat. Tehdy jsme si o Rusku mysleli své. Měla jsem hlavně obavy z kvality služeb," vzpomíná Marta Sedláčková.
Ale tehdejší sovětské Soči ji mile překvapilo. Slušný hotel, ještě slušnější lidé, moře, krásné počasí a nádherná příroda.
"Dodnes vzpomínám na to, jak se tam k nám krásně chovali. Dokonce bych řekla, že nás Čechy tam přímo milovali. Ale dobře se chovali i k turistům z Německé demokratické republiky. Byli srdeční a doslova by se rozdali," vypráví.
Dvakrát byla ubytovaná v hotelu Vladimír Iljič Lenin s výhledem přímo na oblázkovou pláž. "Ten byl přímo přepychový. Všude plyšové koberce a křišťálové lustry. Stravovali jsme se v jídelně přes ulici, všude bylo čisto, plno ovoce a zeleniny. Byla jsem z toho doslova u vytržení," říká seniorka.
Samotné město jí připomínalo svou architekturou Karlovy Vary. Jen bylo nepoměrně větší. Všude plno parků, na jedné straně moře a v dáli za městem zasněžené vrcholky Kavkazu. Prostě ráj na zemi.
Lenin jako Ježíš
Jenže všechno nebylo tak krásné. "Třeba jejich oblečení bylo takové fádní, skoro bych řekla, že ho měli jako uniformy. Vždycky koukali na to, jak jsme oblékaní. Když jsme jim něco věnovali, měli šílenou radost."
Překvapilo ji také, jak lidé zbožňovali Lenina. "Byl to pro ně doslova Ježíš Kristus. Oni věřili v jeho nadpřirozené schopnosti. Všude byly jeho sochy," kroutí dodnes hlavou.
A při druhé návštěvě města se přesvědčila, že srdečné vztahy s turisty se místním nemusely vyplatit. "U nás na patře byla pokojská. S každým si popovídala. O rok později tam už ale nebyla. Když jsem se po ní ptala, tak mi naznačili, že musela odejít, protože si ráda povídala s cizinci," povzdechla si Sedláčková.
Město, kam stojí za to se vrátit
Výlety do okolí se pořádaly hromadně. Stály ale za to. "Vzali nás jednou do hor. Jeli jsme tam samými serpentinami. Místní lidé říkali, že cestu postavili němečtí zajatci. Na konci silnice bylo jezero, u kterého jsem ve skalní restauraci ochutnala šašlik a ruské víno. Bylo to vynikající. A i když jsme si všichni mysleli, jak se v Rusku pije, tak vodku jsem tehdy vůbec nikde neměla," popsala.
To, že by se v Soči mohla někdy konat zimní olympiáda, ji nikdy nenapadlo. Všude rostou palmy, ve městě je nádherná botanická zahrada.
"Kdybych mohla, vyrazila bych do Soči znovu. Jen bych měla strach z těch teroristů. Když vidím záběry v televizi, tak už ale město moc nepoznávám," říká Marta Sedláčková.
A komu by fandila? "No přece našim. Hlavně Martině Sáblíkové a hokejistům. A od krasobruslení by mne, bývalou krasobruslařku, nikdo neodtrhl."
