"To, že jsem se stala pěstounkou, byla víceméně náhoda. Bylo mi 40 let, byla jsem rozvedená, synové dospěli a přemýšlela jsem, co dál se životem," vzpomíná Ivana Malypetrová.
"Když jsem hodnotila svoji profesní kariéru, tak mi vyšlo, že nejlepší jsem byla jako máma. Objevila jsem inzerát SOS dětské vesničky, kde hledali náhradní maminku k dětem. Odpověděla jsem," dodává Malypetrová, která měla zkušenosti s výchovou svých dvou synů.
Sestry Lucka, Radka, Zdeňka a Lenka hrají v pokoji jedné z nich karty.
Lucinka (vpravo) dělá úkoly v obýváku, sestra Lenka na ní dohlíží.
V prosinci roku 2005 si přivezla z dětského domova čtyři děvčata – sestry Radku, Zdeňku, Lenku a Lucii. Dva chlapci Adrián a Alan, opět sourozenci, doplnili početnou rodinu v lednu 2007.
"U holek bylo první setkání spontánní, nikdy na to nezapomenu. Bylo jim od pěti do devíti let a moc toužily někomu říkat mámo. U kluků to bylo malinko komplikovanější, protože už byli starší osm až deset let. Mladší mi říkal mami, starší nejdříve teto a teprve po měsíci a půl už mu přišlo přirozenější máma," vysvětluje pěstounka šesti dětí.
Sedmičlenná rodina teď žije v jednom z domků v SOS dětské vesničce v Karlových Varech. Kluci jsou vášnivými fotbalisty, dívky zase rády tancují. Škola jim nedělá potíže.
"Děti nezískaly jen novou mámu, ale i dvě babičky, dědečka a dva bratry," uzavírá Malypetrová.
Jaká by měla být matka - pěstounka?Žena ve věku 25–45 let svobodná, rozvedená či ovdovělá, bezdětná či se staršími samostatnými dětmi s alespoň výučním listem v dobré fyzické i duševní kondici, morálně bezúhonná, připravená žít v SOS dětské vesničce a přijmout dlouhodobý závazek vychovat alespoň jednu generaci dětí, odolná vůči stresu, schopná vytvářet pozitivní vztahy, s nadhledem a smyslem pro humor. Do SOS dětské vesničky přijímají také manželské páry s vlastními či přijatými dětmi, příp. bezdětné, které by rádi rozšířili svou rodinu. Více informací poskytne Lucie Teresa Šultesová 233 335 452, 775 720 284 lucie.sultesova@sos-vesnicky.cz www.sos-vesnicky.cz |
