„Tužba, že jednou napíšu knihu, pochází z mého dětství, kdy jsem obdivoval knihy Jaroslava Foglara. Jako kluk jsem ale nevěděl jak na to, proto mě napadla spásná myšlenka – napsat rovnou autorovi Rychlých šípů,“ vzpomíná Hloušek.
Po odeslání dopisu přišlo dlouhé čekání na odpověď. „Čekal jsem. Byl jsem opravdu napjatý. V té době to byl můj hrdina. Superstar,“ dodal jedním dechem. A nakonec Foglar odepsal. „Poradil mi, abych každý den napsal alespoň jednu větu. Jako dítě jsem samozřejmě nezačal okamžitě psát román, ale ta myšlenka mi zůstala v hlavě,“ vypráví.
Námět na svůj román nosil Hloušek v hlavě už od roku 2009. „Nápadů bylo hodně, byl jich až přetlak. Jednoho dne jsem to už musel hodit na papír.“ Trvalo téměř rok, než kniha došla do finální fáze. Ke psaní potřeboval Hloušek klid, proto si často od přátel půjčoval chaty či zahrady a odjížděl psát mimo město.
Příběh vypráví o mladém novináři, který se musí vyrovnat s rodinnou tragédií, proto odjíždí do Španělska. Tam hledá samotu v ruchu města. Do toho kniha řeší i osud malého děvčátka z horského městečka, které se svojí matkou trpí pod útlakem sadistického tyrana. „O příběhu vždy tvrdím, že se mohl stát tisíce kilometrů daleko, ale klidně i ve vaší ulici,“ říká autor.
Kniha se nerodila snadno, v několika případech málem letěla i do koše. „Když jsem to psal, byl jsem plný pochybností, pořád jsem si říkal: Já to roztrhám. V knize jsou i básně, ale jen ty, co jsem nezničil,“ vzpomíná dnes už se smíchem.
Knihu už četlo několik čtenářů a téměř každý se na Hlouška obrátil se stejnou otázkou, zda jde o jeho příběh. „Není to autobiografie, ale nezastírám, že kniha obsahuje řady mých pocitů a zážitků,“ přiznal autor.
