Rodáka z nedaleké Lipové nechali rodiče v paličském kostele, zasvěceném sv. Anně, pokřtít. Zde také byl u prvního svatého přijímání a právě tady jeho prarodiče ještě těsně před odsunem stihli oslavit zlatou svatbu. V Paliči se také každoročně na svátek sv. Anny konala pouť. A právě na tuto tradici měla úterní mše navázat.
„Pamatuji si to jako dnes. Sešla se celá rodina. Po mši se šlo tradičně do hospody na párek. Ale pozor, nepodával se s hořčicí. Na svatou Annu se jedl zásadně s křenem. A k tomu krajíc chleba. Také jsme o pouti tradičně pili minerálku z nedalekého Kyseleckého hamru,“ vzpomínal před mší farář Ferdinand Kohl a v ruce držel umělohmotný kelímek naplněný až po okraj vodou, kterou ze svého dětství důvěrně zná.
Napít se jí však dlouhé roky nemohl. Jako řada dalších sudetských Němců se po válce jeho rodiče a ostatní příbuzní nevyhnuli odsunu. Spolu s ním ochutnala místní vodu i Lotty Kroppová.
„Je neuvěřitelné, jak kostel prokoukl. Když jsme tu byli s panem farářem před třemi lety, vše bylo zabedněné, zchátralé,“ vzpomněla rodačka ze Sokolova, která se po válce vyhnula odsunu jen proto, že její otec byl lékař.
Do kostelních lavic usedli věřící z obou stran hranice
Ke kostelu, který má věž zahalenou v lešení, se scházeli lidé. „Grüss Gott!“ znělo ze všech stran. Někteří z přítomných se znají mnohem důvěrněji. „To je můj spolužák ze školy. Ten se tu také narodil, “ objal a představil farář usměvavého muže, který ač chodí o francouzských holích, si slavnostní anenskou mši ujít nenechal.
Spolu s ním zasedla do kostelních lavic více než stovka věřících z obou stran hranice. Svatostánek zaplnili do posledního místečka.
„Nejvíc poškozená část střechy, ta nad barokní částí kostela, byla opravená v loňském roce. Letos jsme se pustili do věže. To bylo další kritické místo, které návštěvníky při všech akcích ohrožovalo. Ze zchátralého zdiva odpadávaly kusy cihel, ze střechy rostly stromy,“ ukázal Jiří Maliňak ze spolku Život na Dyleň.
Podle jeho slov by někdy v srpnu mohlo lešení kolem kostelní věže zmizet. Opravy však budou pokračovat. A spolu s kostelem se nadechuje k novému životu i tradice paličských anenských poutí.
