„Začínají. Je ale zajímavé, že někde je les úplně prázdný, jinde je žeň. Nedávno jsme byli ve Velkém Luhu a docela dlouho nám trvalo, než jsme narazili na houbu. Nakonec jsme nasbírali, ale potvrdilo se, že skutečně rostou jen v určitých místech. Zřejmě nejvíc se vyskytují tam, kde jsou vlhčí lesy a krytá údolí,“ vysvětluje předseda mykologického klubu Slavkovský les.
Podle něj rostou podzimní houby, hlavně hřibovité, například hřib sametový, nebo křemenáče. Hlavičky vystrkují také kozáky, pečárky a bedly, pod borovicí a modřínem mohou houbaři objevit třeba klouzky.
U pečárek je důležité dát pozor na pečárku zápašnou, která je mírně jedovatá, u bedel pak na bedlu červenající.
„Pečárku neboli žampion zápašný poznáme podle toho, že pomačkané části silně žloutnou a voní po karbolu. Bedlu červenající dřív lidé považovali za jedlou, ale u některých vnímavějších osob může po požití vyvolat alergickou reakci. Proto se ke sběru nedoporučuje. Jedovatá je bedla zahradní, kterou najdeme například na loukách nebo někde v zákoutí v kopřivách. Nejjistější je sbírat v lese bedlu vysokou, která při poranění nečervená,“ ukazuje v košíku mykolog.
Podle Jiřího Pošmury by však ta pravá houbařská sezona teprve měla přijít.
