„To, že si k nám na dvorek chodil občas někdo ulevit, to už jsme si zvykli,“ říká Věra Křečková, která v postiženém domě na Vítězné ulici žije už sedmadvacet let. „Jenže od začátku letošního léta je to mnohem horší. Takových zavánějících podpapíráků tam je pořád několik,“ kroutí nevěřícně hlavou.
Někdo zlikvidoval zámek na brance, která má dvorek chránit, a na vedlejší zastávce MHD se objevila lavička, kterou začali okupovat lidé popíjející alkohol.
Spolu se svými sousedy se snaží Věra Křečková dvorek ohlídat, ale marně. Když jeden ze sousedů upozornil močícího muže na jeho nepřístojné chování, tak se mu dostalo vulgární odpovědi a výhrůžek rozbitím okna.
„Sousedka zase zaregistrovala ženu, která na vedlejším parkovišti u transfuzní stanice zastavila své luxusní auto, přišla k nám na dvůr, vyhrnula sukni, dřepla si a vymočila se. Na otázku, co to vlastně dělá, jen opáčila: Je mi to líto, já musím. A zase zmizela,“ popisuje Věra Křečková další případ.
Zažila už také situaci, kdy na dvůr dorazila jako na veřejné záchodky parta mužů ze zájezdového autobusu, který zůstal stát na sousední zastávce MHD. „Mohla jsem jen bezmocně přihlížet, jak si jedenáct mužů ulevilo na zeď našeho domu,“ vzpomíná.
Obyvatelé domu se pokusili zabránit cizím lidem vstupu na jejich zadní dvorek. Do cesty jim postavili kovový plot s brankou, která se zamykala. Jenže ta na svém místě vydržela jen pár dnů.
Někdo vylomil zámek a branku poničil. Dokonce ji i ukradli, obyvatelům domu se ji ale podařilo najít.
„Kvůli tomu jsem podala i trestní oznámení, jenže policisté mi po měsíci odpověděli, že řízení zastavují, protože nikoho nenašli,“ povzdechla si Křečková.
Podle ní jsou nejhorší lidé, kteří posedávají na lavičce u zastávky MHD, kam si chodí vypít pivo zakoupené ve vedlejší prodejně. Ulevovat si pak chodí za roh, lidem pod okna ložnice. Podle Věry Křečkové právě oni stojí za rozbitou brankou a nepořádkem ve dvoře. Kromě výkalů tam nechávají i odpadky jako PET láhve, papíry, nedopalky cigaret nebo zbytky jídel.
„O pomoc jsme byli prosit i na magistrátu. Paní nás tam vyslechla, ale když zjistila, že se jedná o náš pozemek, tak nám řekla, že si ho musíme sami hlídat,“ poznamenala Křečková smutně.
