Otázka při místním referendu, které schválili jenišovští zastupitelé koncem srpna, zní: Souhlasíte s těžbou kaolinu v katastru obce Jenišov?
Starosta Ivan Truksa si myslí, že referendum nemůže zastavit plánovanou roční těžbu až 100 tisíc tun kaolinu v dole, který mají někteří lidé za humny. Navíc je vydané povolení k těžbě. „Nikdo si v Jenišově nechce uvědomit, že o kaolinu rozhoduje stát. Obec je až na chvostu, protože pozemky nad kaolinovým dolem vlastní společnost Sedlecký kaolin,“ řekl starosta.
Myslí si, že kdyby se Jenišov s těžařskou společností domluvil bez referenda, tak mohl mít třeba cyklostezku, dětské hřiště nebo jinou investici. Stejně to podle starosty vypadá, že se těžit začne a Jenišov z toho nakonec nic mít nebude.
Jenišovské čeká milion jízd náklaďáků s kaolinem
Proti těžbě kaolinu protestují lidé, kteří se sdružili ve spolku Zdravé životní prostředí. Na své facebookové stránce mimo jiné upozorňují, že Jenišovské čeká milion jízd náklaďáků s kaolinem, polétavý prach a nadměrná prašnost.
„Bojujeme i za zdravé životní prostředí dětí v nedalekých Karlových Varech. Ty patří mezi obce, které ohrozí nadměrná prašnost při přepravě kaolinu. Plánuje se totiž otevření dalších ložisek,“ upozornil zastupitel Jenišova Ladislav Braun.
Výsledek referenda se neodvažuje předem odhadnout, protože si někteří lidé říkají, že se s tím nic neudělá, tak proč si zbytečně komplikovat život. Obyvatel Jenišova a právník Milan Tomeš upozornil na usnesení zastupitelstva z loňského listopadu, že starosta má ze všech sil postupovat proti těžbě kaolinu.
„Určitě lze rozhodnutí o těžbě kaolinu zvrátit. S pozemky je to malinko jinak. Minimálně tři z nich patří obci. Je jasné, že proti kaolinu nejsme bezmocní. Prostředků je spousta. Jedním je referendum, které ukáže vůli občanů a dodá jim naději,“ sdělil právník.
Důl bude mít sotva padesát metrů za zahradou domu
Loni v září začaly buldozery v Jenišově se skrývkou ornice a budováním ochranného valu, který odděluje domy. Člen spolku Zdravé životní prostředí Kamil Burda s rodinou bude mít důl sotva padesát metrů za zahradou rodinného domu.
„Z volně dostupných zdrojů jsem si zjistil, že společnost Sedlecký kaolin má za 7 let kumulovanou ztrátu 400 milionů korun. Z čeho by tedy hradila slibovanou rekultivaci?“ ptá se pochybovačně.
Ekonomický manažer Sedleckého kaolinu Radomil Gold připomíná, že v kraji je těžba kaolinu tradicí. Existuje několik obcí a měst, kde se tato surovina těží více než sto let bez prokazatelné zdravotní újmy nejen obyvatel, ale i samotných dlouholetých zaměstnanců.
„Nad rámec svých povinností jsme si pořídili vlastní studii posouzení stávajícího imisního zatížení v prostoru uvažované těžby kaolinu. Bylo zjištěno, že zásadní vliv na imisní zatížení má spalování tuhých paliv v domácích kotelnách a doprava, nikoli těžba kaolinu. Těžený kaolin vykazuje v surovém stavu zhruba 30 % vlhkost, tím je omezen rozptyl jeho částic,“ uvedl manažer.
Nepovažuje za rozumné komentovat laický pohled Kamila Burdy na ekonomiku společnosti.
