Otakar Vaněk v roce 1952 založil basketbalový oddíl Lokomotiva Karlovy Vary,...

Otakar Vaněk v roce 1952 založil basketbalový oddíl Lokomotiva Karlovy Vary, vyhlášenému sporťákovi bylo tehdy třicet. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Pětadevadesátiletý oslavenec zakládal basketbal v Karlových Varech

  • 0
Když se karlovarští basketbalisté rozhodli získat v padesátých letech minulého století trenéra, požádali tehdy třicetiletého sportovce tělem i duší Otakara Vaňka. A byl to skvělý tah! Absolvoval trenérský kurz třetí třídy a minimálně dvě sezony tým vedl. V roce 1952 basketbalový oddíl Lokomotivy Karlovy Vary založil.

V průběhu dalších let se Vaněk stal nejznámějším tělovýchovným pracovníkem v širém okolí.

Narodil se v Lounech, vystudoval jak obchodní školu, tak akademii. Byl aktivním skautem, hrál volejbal, basketbal a vesloval ve Veslařském klubu Ohře. Nejspokojenější byl, když mohl něco organizovat a práce se dařila.

Okupace jeho činnost utlumila, byl totálně nasazen v Sudetech, pracoval v Rychnově v Sokolovských dolech. Po válce se politicky angažoval u Národních socialistů, což se mu po komunistickém puči v únoru 1948 nevyplatilo. Přišel o místo a byl povolán na vojnu.

Rok 1951 byl důležitým mezníkem. Přechází do služeb Krajského národního výboru a nastupuje v odboru tělovýchovy. Začíná systematická práce. Podílí se na zakládání sportovních klubů. Kromě basketbalového oddílu v Karlových Varech pomáhá při vzniku fotbalového klubu v Sokolově, stará se i o karlovarské hokejisty.

My, kteří jsme Otu zažili, už víme, že byl vlastně typickým manažerem západního vzoru. Například v Karlových Varech zorganizoval jeden z největších podniků - Festivalový turnaj, kde běžně hrávalo až sto družstev mužů i žen.

Vaněk mi potvrdil, že to byla akce organizačně hodně složitá. Přijížděla špičková ligová družstva, sportovní úroveň byla vysoká. „Spalo se všude, kde to šlo - v ubytovnách, ve školách, ve stanech na Sokoláku, ale i na dolním nádraží v přistavených lůžkových vagonech. Turnaj jsme ale museli po čtyřech ročnících zrušit z ekonomických důvodů,“ vzpomíná Vaněk.

Postaral i o basketbalovou halu v Jízdárenské ulici. Baskeťáci své domácí zápasy pro nedostatek tělocvičen hrávali v Mariánských Lázních. Jízdárna se měla bourat. Ota se to včas dozvěděl a okamžitě jednal. „Mezi hráči byli projektanti, obšlápl jsem známé na výboru a nakonec jsem po tahanicích halu pro basketbal získal. V akci Z jsme si ji předělali k obrazu svému. Jen trusu po koních jsme vyvezli deset „stojedenáctek“. Přidali se brigádníci a hala se nakonec slavnostně otvírala v roce 1960. Za odměnu dostali baskeťáci do klubovny televizi. Šikulové hned zajistili možnost poslechu německých televizních programů. Jak už to tak u Čechů bývá, někdo to udal a plánovaný zájezd do Rumunska se nekonal.“

Do důchodu v 60 letech? Ani nápad!

Dalších 30 let pracuje Ota Vaněk jako hospodář Slovanu Karlovy Vary. Byla to doba slavných mezinárodních tenisových turnajů žen s mnohatisícovými dotacemi. Ota měl stále u sebe kufřík, byl prakticky oddílovým ministrem financí.

Oficiálně funkci složil 1. října 2011, kdy mu bylo 89 let. Ale nebyl by to on, kdyby se alespoň dvakrát týdně neobjevil v kanceláři, kde pomáhal a předával letité zkušenosti.

Často jsem se pana Vaňka ptal na koníčky. Rád pracuje na zahrádce, miluje své autíčko, občas vyrazil i na přehradu - na ryby. „Hodně jsem četl, nejraději cestopisy, zajímal jsem se o rekordy vládce oceánu pana Piccarda, ve škole mi tak kamarádi dokonce říkali. Zájem o letectví vyvrcholil až v poslední době. Někdy i dvakrát týdně vyrazím do Olšovek, zaparkuju poblíž letištní budovy a projdu se po okolí. Dýchám čerstvý vzduch, letiště je ve výšce 602 metrů. Stále se tu něco děje a já jsem rád, že u toho mohu být. Znám se s personálem, pohovořím s ochrankou, často se sejdu i s ředitelem Václavem Černým, rád se dovídám, co se udělalo a co pracovníky čtvrtého největšího letiště v České republice čeká.“

Stavba letiště v Karlových Varech byla zahájena v roce 1929. Původně tu byla jen travnatá dráha. Létalo se na trasách do Prahy a do Mariánských Lázní. „Největší rozvoj nastal až po roce 1960, kdy byla zpevněna startovací dráha (2150x30 m). V roce 2009 přibyla na letišti nová dvoupatrová odbavovací hala s barem a s obchůdky. Její doutníkový tvar mě fascinuje.“

Vaněk má v malíčku letové řády, ví, kdy a která letadla startují a kdy další přilétají. Má přehled i o cestujících. Před časem mně volal, že přiletěli džudisté z Gruzie a sdělil mi i hotel, kde jsou ubytovaní. Rozhovor s nimi byl pak pro mě maličkostí.

„Největší letadlo, které v Karlových Varech přistálo, byl Boing 767. Na pravidelných linkách je největším provozovaným typem Airbus A321 s kapacitou 212 cestujících. Běžně se tu setkáváme jen s B 737 a s Airbusem 320 nebo 319. Dráhu tu mají v plánu rozšířit na šířku 45 metrů, její délka by se měla prodloužit na 2660 m, ale to je zatím budoucnost, snad do roku 2025, a mám takový pocit, že už se toho asi nedožiji.“

Krize na Ukrajině a následné ekonomické problémy v Rusku měly vliv na pokles počtu cestujících. To bylo i důvodem ukončení provozu společnosti Aeroflot. Také na dalších linkách počet cestujících klesá. „Jisté je, že zelenou bude mít od dubna linka na trase Karlovy Vary - Düsseldorf. České aerolinie létají dvakrát v týdnu, ve čtvrtek a v neděli do Moskvy,“ podotýká Vaněk.

Sportovní nadšenec upozornil i na výstavbu hasičské zbrojnice. „Začalo se letos v dubnu a v polovině roku 2017 už bude sloužit. Budovaly se i komunikace směrem ze silnice, ale hlavně k letištní ploše. Hovoří se i o novém parkovišti.“

V plánu toho má hodně i Ota Vaněk. Když se s ním chci sejít, je to skoro neřešitelné. „Neboj se, vždyť sám víš, že důchodci mají stále plno práce, ale čas si přeci jen vždy najdeme.“ Ať nám to, Oto, vydrží co nejdéle, abychom se i té nové letištní dráhy dočkali.