Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Není to žádná věda, stačí jen milující náruč, říká pěstounka

  10:15aktualizováno  10:15
Říká se jim mámy nebo tátové na přechodnou dobu. Jednou z takových pěstounek je i Barbora Holubcová z Karlových Varů. Dobře ví, jaké to je vychovávat novorozence, kteří získají nové rodiče.

Barbora Holubcová zajišťuje péči o děti na přechodnou dobu. | foto: Václav Šlauf, MAFRA

Z porodnice nebo kojeneckého ústavu si odvezou domů dítě, jehož biologická matka bývá často narkomanka. Doma navážou s dítětem vztah, takzvaně si jej vymazlí. Podílí se na tom celá pěstounská rodina. A po několika měsících rodinné péče předají dítě k osvojení či do dlouhodobé pěstounské péče.

„Takovéto loučení s dítětem pokaždé obrečím,“ říká pěstounka na přechodnou dobu Barbora Holubcová. Odborná příprava na přijetí dítěte trvala u této pěstounky a jejího manžela 18 měsíců.

Holubcovi patří v Karlovarském kraji mezi 19 rodin, které zajišťují péči na přechodnou dobu. Většině pěstounů nevymizela z paměti první seznamovací schůzka se zástupci krajského úřadu.

Čím byla ta schůzka tak mimořádná?
Popis reality, která mnohdy adepty na pěstounskou péči čeká, byl tvrdý. Můžeme dostat problematické děti, které jsou často nedonošené, musíme přijmout jakékoliv dítě. Nevybíráme si pohlaví ani etnikum. Většinou se při přebírání kojenců z porodnice jedná o děti narkomanek, takže novorozenci mají často abstinenční příznaky a další zdravotní problémy. Nejsou to žádné „odpočinkové“ děti. Některé jsou v těhotenství nechtěné, což pak prožívají, takže jsou nervózní. Karlovarský krajský úřad se opravdu snažil podat vše velmi tvrdě, aby se zjistilo, jestli mají adepti o pěstounství zájem. Ti, kteří nakonec projdou pohovory, psychotesty, základním kurzem a dalším vzděláváním, zájem opravdu mají.

Jaké bývá předání dítěte, na které si zvyknete, do další péče?
Je to opravdu hodně těžké. Zatím jsme doma měli v přechodné péči dvě holčičky a jednoho chlapečka. Loučení s nimi nebylo jednoduché, protože se na miminko rychle citově upoutáte, stejně jako ono na vás, což je přirozené. Ale celou tu dobu, co máme děťátko v péči, musíme mít v hlavě, že nejsme definitivní rodina. Takže se je nesnažíme na sebe za každou cenu citově přivázat. Novou rodinu musíme absolutně upřednostňovat. Jsme velmi rádi, že se našla. Loučení ale bývá těžké. Na Slovensku se nám říká profesionální maminka. Ta opravdová teprve přijde. Také to dítěti rovnou říkám.

Jak cítí změnu děti?
Je úžasné vidět, jak se chlapeček nebo holčička na nového pečovatele snadno překlopí. Při první z několika návštěv jsou náhradní rodiče cizí. Na každou návštěvu se pak děti těší a nakonec s ní odejdou domů. Je to takový malý zázrak.

Jaké bylo vaše první dítě v pěstounské péči?
Byl to týdenní chlapeček, jméno nesmím říci. Šla jsem si pro něj do sokolovské porodnice. Byli tam příjemní, vstřícní a vše nám vysvětlili. Dovezli jsme jej domů a celá rodina jen koukala. Chlapeček odcházel do osvojení v pěti a půl měsících. Teď mu jsou něco přes dva roky a má se úžasně. Přebírání z kojeneckého ústavu trvá déle, přibližně dva týdny.

Proč je to předávání delší?
Záleží na tom, jaké má dítě problémy. Kolegyně Dagmar Provazníková předávala nedávno děťátko do mezinárodní adopce. Je to hezký a chytrý kluk. Jakoby novému tátovi z oka vypadl. Náhradní rodiče jsou z něj nadšení.

Jaké to je, přinést si domů dítě jen na čas?
Přijaté dítě je takový malý uzlíček, o kterém nevíte, jak se bude chovat a jaký má temperament. Vyklube se ze skořápky a nejednou je pryč. S mojí kolegyní Dagmarou Provazníkovou si pobrečíme i u předání druhého i dalšího dítěte. Pomáhá pocit, že vaše náruč nezůstane prázdná a pomohli jste někomu dalšímu. Velkým povzbuzením jsou zprávy z definitivních rodin, které nemohly mít děti, že se má náš bývalý svěřenec dobře.

Jak moc se může dítě změnit za dobu, kdy se o něj staráte?
Zatím poslední dítě, které jsem měla, byla holčička s vrozenou vývojovou vadou. První dva týdny po operaci trávila v nemocnici sama. Další měsíc a půl si pobyla v kojeneckém ústavu. I když se tam určitě snaží, tak nemohou zajistit takovou péči, jakou nabízíme my při starání se o jedno nebo o dvě svěřené děti. Holčička byla podrážděná, těžko se s ní navazoval kontakt. Čím dříve po porodu máte dítě doma, tím lépe. Nicméně díky péči, kterou u nás miminko má, se brzy jeho stav zlepší. Není to žádná věda, stačí jen milující náruč. Holčičku jsme předávali po 13 měsících jako krásnou, šikovnou a sebevědomou malou slečnu. To je na této práci krásné, že velmi brzy vidíte její výsledek.

Jaké to je, odejít z porodnice s cizím dítětem?
Každá porodnice v regionu je trochu jiná. Zpočátku se na nás zdravotníci dívali tak trochu zvláštně - jako co tam děláme. Nemocnice byly zvyklé dávat děti do kojeneckých ústavů. Moje kolegyně Dagmar Provazníková si pochvaluje zkušenost s karlovarskou porodnicí, kam si šla pro první dítě. Mohla tam s ním být 24 hodin.

Jak reagují na vaši práci sousedé v domě a okolní lidé?
Někomu může být divné, že mám najednou doma kojence a těhotenství přitom na mně nebylo vidět. Jedna moje sousedka situaci hned pochopila, protože byla dlouhodobá pěstounka. Takže jen říká, že paní Holubcová má zase další miminko. Pěstounství na přechodnou dobu s námi prožívají všichni v okolí. Přijde se podívat třeba pedikérka, prodavačky z obchodu s čokoládou nebo s kabelkami a další lidi. Najdou se ale i závistivci. Myslí si, že děláme vše hlavně pro peníze. S tím ale nic nenaděláte.

Jak je to s těmi penězi?
V pořadu Reportéři ČT bylo před časem řečeno, že měsíční náklady na jedno dítě jsou v kojeneckých ústavech 46 667 Kč měsíčně, v dětských domovech 24 480 Kč a u přechodných pěstounů 15 220 Kč plus náklady na dítě. Jejich výše závisí na věku dítěte. Dlouhodobí pěstouni mají měsíční odměnu pěstouna 8000 korun. Myslíme si, že pokud by dostali přidáno, tak to osloví více lidí, i když třeba jen kvůli penězům. Proč však ne? Alespoň si kraj může kvalitnější pěstouny vybírat z více lidí. Takto není vybírat z koho. Kraj tak má s nedostatkem pěstounů problémy. Právě tam na sociálním odboru lze získat informace o pěstounské péči.

Jak se z vás, matky tří dospělých a jednoho dospívajícího syna, stala pěstounka?
Moji kluci odrostli a já nastoupila do karlovarské SOS vesničky. Pěstounka, u které jsem pracovala, zemřela a zůstalo po ní šest dětí, které ve vesničce přešly do dětského domova. V něm jsem začala pracovat. Když jsem zjistila, že pro děti z dětského domova se většinou nenajdou náhradní rodiny, tak jsem věděla, že v dětském domově nemůžu zůstat. Začala jsem hledat práci, ze které bych měla pocit, že má smysl. Dozvěděla jsem se přitom o pěstounské péči na přechodnou dobu. Řekla jsem si, že díky této práci mohou vyrůstat děti jinak než jejich vrstevníci z ústavu.

Kdy si pojedete pro nové dítě?
Zatím poslední holčičku jsme předali v půlce prosince. Poté jsem měsíc odpočívala. Doba odpočinku není zcela zákonem daná, záleží to na krajském úřadu. Teď už musíme být s manželem připraveni čtyřiadvacet hodin denně na to, že si pro nové dítě pojedeme z Karlových Varů třeba přes celou republiku. Říká se tomu pohotovost.





Hlavní zprávy

Czech - real CB, s.r.o. - Marie Kupečková
Všeobecná/ý sestra/bratr s registrací

Czech - real CB, s.r.o. - Marie Kupečková
Karlovarský kraj
nabízený plat: 22 000 - 30 000 Kč

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.